(Málem) prozrazen

Stierlitz byl často velice blízko prozrazení...

"Stierlitzi," pravil unaveně Müller, "z toho, že jsme vaše otisky našli na kufru ruské pianistky tak z toho jste se vyvlíkl, když jsme ty samé otisky našli na vládním telefonu, z toho jste se taky vyvlíkl, ale teď už se z toho nevykroutíte! Jak to, že váš služební průkaz páchne ruskou vodkou?!"
"Víte, Müllere," odpověděl neméně unaveným hlasem Stierlitz, "když mi jej Schällenberger potvrzoval, tak dýchl na razítko."

Müller odhalil Stierlitze jako sovětského špiona nikoliv podle kalašnikova nedbale přehozeného přes rameno, nikoliv podle padáku, který nedbale táhl za sebou, ale podle cedulky oděvní továrny "Bolševička" ve vnitřní náprsní kapse, kterou z příslovečné ruské nedůslednosti zapomněli odpárat.

"Jakou barvu mají mé trenýrky, Stierlitzi?" zeptal se Müller.
"Červenou," odpověděl bez rozmyšlení Stierlitz.
"Ha! Teď jste se prořekl!" vybafl Müller. "Barvu mých trenýrek zná jen ruská pianistka!"
"Müllere, zapněte si poklopec, nebo ji bude za chvíli znát celý abwehr!" pravil otcovsky Stierlitz.

Müller seděl zády ke Stierlitzovi a zeptal se: "Stierlitzi, pod kterým okem mám monokla?"
"Pod levým," odpověděl Stierlitz.
"Ha, teď jsem Vás nachytal, o tom přece ví jen ruská pianistka Käthe!" zvolal vítězně Müller.

Stierlitz vešel do Müllerovy pracovny a našel jej, jak sedí v buďonovce na stole a hraje na balalajku.
"Nejste sám, komu se stýská po domove, Stierlitzi," pravil Müller.

Müller a Bormann se domluvili, že si počíhají na Stierlitze za dveřmi a udeří jej klackem po hlavě. Pokud začne nadávat rusky, je jasné, že je ruský špion.
Jak řekli, tak udělali. Müller praštil Stierlitze po hlavě.
"Ech, chuj!"zařval Stierlitz.
"Oj, bljaď!" vykřikl Müller.
"Tiše, soudruzi, tiše,všude kolem jsou Němci!" zasyčel Bormann.

... a to samé v bleděmodrém

Müller s Bormannem stáli na balkoně.
Bormann pravil: "Teď půjde kolem Stierlitz. Hodíme mu na hlavu cihlu - když začne nadávat rusky, je jasné, že je to ruský špion!"
Přišel Stierlitz, Bormann hodil cihlu.
"Oj, bljaď!" zaúpěl Stierlitz.
"Tibje pizděc, Štirlic!" vykřikl Bormann.
"I tibje pizděc, Bormann!" vykřikl Müller.

"Stierlitzi, proč k tomu pití nic nejíte?" zeptal se Bormann. "Co jste zač, Rus?"
"My Němci, my jsme skromný národ, " vykroutil se z léčky Stierlitz.

Müller: "Stierlitzi, vaši sousedé si stěžovali, že u vás doma už od brzkého rána nahlas řve sovětská hymna!"
"A co jiného myslíte, že může sovětského člověka zvednout v šest ráno z postele?" odpověděl Stierlitz.

Stierlitz šel 23. února po chodbě Hlavního říšského bezpečnostního úřadu a potkal Bormanna s harmonikou a v námořnickém tričku.
"Díky staršímu soudruhu," pomyslel si Stierlitz, "nebýt jeho, zapomněl bych, že dnes je nejen Den Sovětské armády, ale i vojenského námořnictva!"


                                   

Na začátek stránky!
© 2002-2004 Trolleybus & Bahnhof     design: © 2004 SLiMart