Rukověť rozvědčíka

Stierlitz pracoval tak nenápadně, že o tom často sám nevěděl.

Plukovníka Isajeva se na jedné besedě zeptali: "Jaký je rozdíl mezi rozvědčíkem a špionem?"
"Rozvědčík je náš, špion je jejich!" zněla Isajevova odpověď.

Poté, co Stierlitz vyšel z hospody, udeřil ho někdo prudce do zátylku.
Stierlitz se ohlédl a zjistil, že to byl asfalt.

Stierlitz vyšel z hospody, upadl tváří do bláta a usnul.
Po 15 minutách se vzbudil - zaúčinkoval jeho vypracovaný reflex rozvědčíka.

Stierlitz neměl rád hromadné popravy, ale odmítnout účast bylo neslušné.

Stierlitz přešel hranici velmi nenápadně.
Zjistil to až z ranních výtisků novin.

Ve škole pro rozvědčíky učili Stierlitze, jak sníst tajné dokumenty.
Anebo, v případě hladu, jak spálit tajné dokumenty v popelníku a sníst popelník.

Na Stierlitzovy dveře kdosi lehce zaklepal.
Stierlitz otevřel a uviděl na prahu malého psíka.
"Copak tady chceš, ty hlupáčku?" zeptal se Stierlitz.
"Sám jsi hlupáček," odpověděl psík, "já jsem spojka z Ústředí."

Stierlitz se týden neukázal v práci.
Vyslaní muži z gestapa nalezli Stierlitze na jeho chatě, opilého do bezvědomí a ležícího mezi prázdnými lahvemi vodky.
Vedle Stierlitze ležel papír se šifrou z Ústředí: "Úkol úspěšně splněn, povolujeme vám malou oslavu."

Když byli při náletu všichni ostatní v krytu, vetřel se Stierlitz do Bormannovy kanceláře.
Nikdy nevynechal příležitost zavolat si do Moskvy na cizí účet.

Gestapo obsadilo všechny východy z budovy, ale Stierlitz unikl vchodem.


                                   

Na začátek stránky!
© 2002-2004 Trolleybus & Bahnhof     design: © 2004 SLiMart