Thomas van Trolleybus

UNIVERZITA BLBŮ

 

Kapitola I

 

 

Ráno nestálo za nic a bylo by zajisté s podivem, pokud by se člověk v den vlastní maturity budil s obzvláště slastnými pocity. Časně vstávat, snídani raději vypustit, aby nebylo co zvracet, navléknout nenáviděné sako a tesilové kalhoty, kterýžto oblek byl naposledy využit před dvěma lety v tanečních kursech, a v sedm hodin se hlásit maturitní komisi.

 

Přesně tímto procesem Kryštof prošel a o půl osmé již vyprávěl taktéž nevyspalým kantorům své představy o životě ruské mládeže. O hodinu později usilovně vzpomínal na své chabé poznatky z mateřského jazyka a po dvou dalších intermezzech mu bylo ve dvanáct hodin patnáct minut slavnostně sděleno, že maturitní zkoušku vykonal s vyznamenáním.

 

"Spokojen?" otázal se třídní učitel, jemuž Kryštof za čtyři roky gymnaziálních studií asi pětsetkrát tiše přislíbil nakopání do partií mezi zády a dolními končetinami a rozdupání brýlí na gumičku, se kterými tělocvikářský fanatik nutil své studenty cvičit na hrazdě gymnastické sestavy.

 

"Polib mi prdel," pomyslel si Kryštof a nahlas pronesl: "Vcelku ano, děkuji."

 

 

Ráno bylo ještě horší než před dvěma týdny.

 

"To bude v pohodě," uklidňovala Kryštofa matka netušíc, že její syn se včerejšího večera zoufale probíral vzorovými příklady a v duchu již zavrhl i ty nejmenší šance na přijetí na vysokou školu.

 

Samotné přijímací zkoušky se až překvapivě podobaly maturitě. Popsat, napsat, zakreslit a dokázat, jak velké množství informací si kandidát studia je schopen nacpat do hlavy bez následků na duševní rovnováze.

 

"Rád se s vámi na podzim setkám," pousmál se na Kryštofa předseda komise. "Můžete být se svým dnešním výsledkem spokojen."

 

"Vcelku ano, děkuji," odvětil oslovený a opustil zkušební místnost.

 

 

Neuplynuly ani další dva týdny a předsedova prorocká slova došla svého naplnění. Kryštof rozpáral útlou obálku s razítkem děkanátu fakulty a na mezi deseti malými řádky spatřil zvýrazněné slovo "přijat".

 

"Tak já jsem teď student vysoké školy a budoucí kantor. No to je ale průšvih..."

 

Tak se stal Kryštof vysokoškolákem.

 

 

Kapitola 02.