Thomas van Trolleybus
UNIVERZITA BLBŮ
Kapitola II
Z Kryštofova deníku
Pondělí. Dnes začínám druhý týden studia na vysoké škole a dosud nabyté zážitky jsou závažným důvodem k založení deníku.
Včera večer jsem se zúčastnil setkání asi dvaceti lidí z naší studijní skupiny. Původním záměrem bylo poznat se i mimo školu, ale nakonec z toho vzniklo poznání, jak kdo umí pít. Musím konstatovat, že mé obavy z kolektivu studijní fanatiků byly značně liché a bude spíše problém nevypadat zde jako abstinentský idiot.
Minulý týden se neodehrálo nic tak mimořádného, aby bylo nutno se o tom blíže zmiňovat. Na koleji jsem se ubytoval v sobotu, když jsem předtím absolvoval nedobrovolnou hodinovou procházku s kufrem po městě. Formulace "pátá zastávka tramvaje od nádraží" bez uvedení směru a čísel linek příliš nepomohla a tak se mi zdá, že na Správě kolejí zřejmě pracují chovanci ústavu pro duševně nevyvinuté. Po nalezení správné budovy a jakési ubytovací proceduře, kdy mi bylo vysvětleno, že na kolejích nesmím provádět vlastně vůbec nic vyjma spaní a studování, obdržel jsem konečně kolejní průkaz a klíč od pokoje. Tam už kdosi evidentně bydlel, neboť byla povlečena jedna postel a při otevření náhodně zvolené skříně se mi naskytl pohled na obuv značky Puma a půllitr, z čehož se o charakteru spolubydlícího nedalo příliš mnoho usoudit.
A tak jsem si povlékl vlastní lůžko, vysypal obsah kufru do jiné skříně a odjel domů. V neděli večer už byli na pokoji všichni tři noví kolegové, ale nebudu jim zatím věnovat přílišnou pozornost, antož se ještě blíže neprojevili.
V průběhu prvního týdne jsme psali asi deset vstupních testů, což většina z nás hluboce odsoudila, neboť si ze střední školy už nikdo nic nepamatuje.
První poznatek o spolužácích se týká kolegy Čestmíra. Je zřejmě vzácným případem studijního zaujetí, neb při každém našem setkání drží v ruce skripta a buď si z nich čte nebo opakuje naučené věty. Doufám, že se to tady moc nerozšíří, já sem přijel užívat mládí a ne se učit do totálního zblbnutí.
Druhou zajímavou figurkou je člověk, jehož jméno mi zatím zůstalo utajeno, neboť mu všichni říkají Primitiv a on této přezdívce nezůstává nic dlužen. Ve čtvrtek se mě zeptal, jestli nevím, kolik je hodin. Na připomínku, že má na ruce hodinky, mi vysvětlil, že sice má, ale už dva měsíce mu nejdou. No nazdar...
Ještě jedna poznámka z minulého týdne - největší prsy z celé studijní skupiny má nějaká Magda, hádám tak sedmičky, což už je mnohem zajímavější než nějaké přednášky.
P.S.: A taky jsem si ve středu poprvé v životě zapálil. Vykouřil jsem dvě cigarety a bylo mi zle ještě ve čtvrtek ráno.