Thomas van Trolleybus

UNIVERZITA BLBŮ

 

 

Kapitola III

 

 

Mezi oficiální záležitosti nových studentů vstoupila po několika dnech imatrikulace. Většina čerstvých posluchačů neměla ani tušení, o co se vlastně jedná, pouze samozvaný odborník Slavíček roznášel po koleji své zaručené informace, kterým ovšem nikdo nevěřil.

 

Nebylo divu po předchozích zkušenostech, kdy zdánlivě zasvěcený informátor k smrti vystrašil z nosu krvácejícího kolegu Mirečka Drobného tvrzením o kontrole erárního povlečení odevzdávaného k vyprání a o následném vyloučení provinilců, jejichž ložní prádlo bude obsahovat skvrny od krve považovatelné za stopy po defloraci, pročež se Mireček značně ztrapnil plačtivým vysvětlováním v kanceláři kolejí, že jemu občas při pocitech nejistoty a sebelítosti teče krev opravdu, ale opravdu pouze z nosu.

 

Průběh imatrikulace naplnil očekávání pesimistů předpokládajících tradiční nudu plnou patetických proslovů o lásce k rodné vlasti a cti studovat právě na této univerzitě.

 

Novopečení studenti seděli v řadách a zírali na znechuceně se tvářící akademické funkcionáře evidentně znuděné opakováním stejného obřadu mnohokrát po sobě pro různé fakulty a obory.

 

Kryštof se díval do podlahy a přemýšlel, zda je příliš vidět žvýkačka mezi zuby, zatímco první studenti již předstupovali před pedela a po přísaze na zlaté žezlo podepisovali věrnost ideálům společnosti.

 

Ivo Barák tiše plival na podlahu a nenápadně kopal Primitiva do holeně, což postižený doprovázel bolestnými kviky, po jejichž původu olivrejování akademici na pódiu již hodnou chvíli pátrali.

 

Vzrušení však přineslo až extempore studenta Marka Zápašného všeobecně přezdívaného Mára. Nešťastník pod tlakem své absolutní závislosti na nikotinu nevydržel dlouhé čekání a odskočil si zapálit před budovu, takže nezaznamenal pokyny pro průběh slavnostního aktu a vběhl do sálu až v okamžiku, kdy bylo vyvoláno jeho jméno. Neváhaje ani okamžik přistoupil Mára přímo k připravenému stolku a rázně se podepsal na předložený slib věrnosti, zatímco zbytek studentů se začínal tiše bavit v očekávání reakce akademických funkcionářů. Ti při pohledu na překvapeného pedela marně šermujícího žezlem směrem k Márovi na okamžik strnuli.

 

"Přísahat!!" šeptal důrazně rektor.

 

"Přísahat, vole!" dodal kdosi polohlasem ze zadních řad.

 

Mára se pootočil, vztyčil dva prsty a směrem k rektorovi pronesl: "Tak přísahám!"

 

 

Kapitola 02.          Kapitola 04.