Thomas van Trolleybus
UNIVERZITA BLBŮ
Kapitola V
První semestr se pomalu blížil ke konci. Zkouškové období vstoupilo do své druhé poloviny a ti aktivnější se již mohli radovat se začátku zimních prázdnin. Jiní zase rovnou uvažovali, které zkoušky si přeloží na jaro, ale hlavní myšlenkou všech se stále více stávala nezodpovězená otázka, jak ukončit semestr strávený na kolejích. Celou záležitost bylo nutno uzavřít a to nešlo jinak než velkou pařbou. Při jedné z mnoha tvůrčích diskusí ve studentském OHC klubu nakonec bylo dohodnuto uspořádat likvidaci pivní bečky v kuchyni koleje.
"Jenom jednu?" otázal se nejistě Vít Lahovský přezdívaný dle nejoblíbenějšího moku Lahváč.
"To je pravda, když nás bude dvacet, nebude za tři hodiny co pít," potvrdil Kocour.
"Tak uděláme dvě," navrhl pohotově Marek Mlejnský zvaný též Mlejn.
"To je sice všechno geniální, ale ty bečky dostaneš přes vrátnici?" pochyboval Kryštof.
"Nějak ji vytáhneme, nejhůř oknem," uzavřel hovor Jindřich Zíma potupně přezdívaný Mrazík.
Okenní varianta se ukázala být nečekaně praktickou, neboť vrátná při vzpomínce na jiné letošní akce končící v horších případech příjezdem policie hledající výtržníky rušící noční klid, v lepší variantě pak stížnostmi na pařbě nezúčastněných okolobydlících studentů, raději oželela několik bezplatných piv slibovaných za ochotu a kolej pro vstup bečky neprodyšně uzavřela.
"Ta pizda, " zuřil Johan. "Na podzim vychlastá sedm a teď nemá chuť, tak nás takhle vyjebe."
"Ser na to," krotil ho Mlejn. "Vtáhneme bečky oknem."
A tak mohli obyvatelé okolních domů záhy vidět čtyři silné mladé muže zvedající pivní sudy do zvýšeného přízemí koleje a další tři páry rukou vtahující nádoby s tekutou dobrotou oknem do útrob kulturního sálu.
"To zas budete vypadat," poznamenala na chodbě Magda, když potkala nosiče vlekoucí sudy.
"Přijď, bude dost pro všechny, " opáčil hbitě Kocour.
Jelikož však tuto poznámku proneslo povícero původně zvaných, sešlo se v naivní víře v bezednost pivních nádob v pět hodin odpoledne téměř třicet lidí. Záhy ovšem zjistili, že z první bečky již leccos ubylo, neboť ji při chlazení pod studenou sprchou Lahváč narazil a spolu s Mrazíkem a Kocourem řádně ochutnali.
"Prasata," nadával Mlejn. "To jste nemohli počkat? "
"Chlastej, je dost, " uklidňoval Mrazík.
"Tak se podívej, co je tady lidí. Jestli pivo vydrží do devíti, tak je to moc!"
Po několika hodinách se ukázalo se, že Mlejn vůbec nebyl daleko od pravdy. Zatímco Mrazík si stihl dvakrát odskočit se dvěma novými kamarádkami z druhého ročníku, ostatní se přičinili nad pípou a těsně před půl desátou i druhá bečka zasyčela naposledy.
"Tak co teď?" ptal se v rohu místnosti spočívající student Kludský, zvaný kolektivem Medvědář.
"Jdeme jinam, tady došlo pivo," volal nadšeně Kocour a zakopl přitom o spícího Ronnyho přikrytého vlastním půllitrem.
Dáma vládnoucí vrátnici evidentně nejevila příliš radosti při pohledu na přiopilou skupinu táhnoucí dobýt všechny hospody města. "Jestli budete hulákat, tak vás nepustím zpátky, " upozorňovala nekompromisně.
"Nevadí, já jsem si už otevřel na hajzlech okno," smál se jí Johan do očí.
"To snad nemyslíte vážně," začala vrátná zvyšovat hlas, zatímco Kryštof s Kocourem rychle vlekli opovážlivého řečníka z dohledu.
Bohužel se ukázalo, že obdobný nápad oslavit konec semestru roku měli i jiní a hospody v širokém okolí kolejí byly zcela obsazeny vysokoškoláky.
"Co tady dělají, mají se přece učit," provolával v každém podniku Patrik.
Než se podařilo najít volná místa, zůstalo sotva patnáct nejvěrnějších, zatímco ostatní lemovali cestu polehávajíce na lavičkách, ať již sami nebo ve dvojicích.
Až na druhé straně města, v podniku U Slunce, objevil vyslaný průzkumník volné boxy a všichni došlí zapadli do širokých křesel. Jiří se s Jarmilou drželi za ruce a na vyzývavé poznámky nereagovali, takže když před nimi přistály velké rumy, museli děkovat svému okolí za ochotu, neb si zapomněli i objednat.
Večerní program se pak začal zvrhávat. Kocour, Martin a Kryštof plánovali společnou letní turisticko-opileckou akci a vzhledem k množství požitého alkoholu se vzájemně trumfovali, zda se denně půjde padesát nebo šedesát pět kilometrů. Mrazík nabízel lásku dobře čtyřicetileté servírce a Johan nahlas vyprávěl své teorie na téma: "Jak se liší klitorisy u šestnáctiletých a dvacetiletých", aniž ho kdo poslouchal. Patrik s Medvědářem plánovali cestu stopem do Belgie, Jirka se neustále objímal s Jarmilou, Mlejn vyzýval Lahváče na pěstní souboj a ostatní se buď rovněž opilecky bavili o životních nepotřebnostech nebo tiše tuhli na lakovaných stolech.
Když pak ve tři ráno otevírala vrátná dveře zdecimovaným skupinkám trousícím se postupně na kolej a posléze zoufale poskakujícím před vchodem, neboť dáma ovládající klíče pravidelně tvrdě usínala a Johan si nemohl vzpomenout, které že otevřel okno, prohlásil Kocour směrem k Martinovi: "Už asi chápu, proč zůstali Němci před Moskvou. Jestli totiž náhodou nebyla v Kremlu taky nějaká vrátná..."