Thomas van Trolleybus
UNIVERZITA BLBŮ
Kapitola XIV
Se začátkem letního semestru přišel majitel OHC klubu Arnošt Doležal s geniálním nápadem a zavedl prémiové karty pro pravidelné zákazníky, kde se sčítaly útraty za jednotlivé večery a při překročení celkové částky tři sta korun bylo možno další večer konzumovat za výrazně snížené ceny. Efekt byl neuvěřitelný - zatímco dříve se známé tváře v klubu vídaly jednou až dvakrát do týdne, nyní tomu tak bylo denně. A když se blížil konec semestru a s ním konec platnosti karet, našlo se hned několik jedinců, jejichž klubové záznamy byly plné a čekaly na využití.
Doležal v očekávání vysokých tržeb navíc povolil, aby na jednu kartu člověk hostil nejen sebe, ale celý stůl, a tak bylo jasné, že poslední dny semestru skončí těžkými stavy. Proč také ne, když bylo možno vypít deset fernetů za cenu sedmi, omlouvali všichni své počínání.
Předposledního večera se v klubu sešli už jen Kocour, Martin, Ronny a Kryštof.
"V životě jsem se tak netěšil na prázdniny," podotkl Kocour při připomínce brzkého konce sladkého odpočinku na koleji.
"Co blbneš, s kým potom budeš chlastat? " divil se Ronny.
"No právě, po posledních dvou týdnech mám plechovou hlavu a kamenný játra. Když si vezmu minulý týden: v neděli pařba tady, v pondělí bečka s Medvědářem, v úterý bečka s Lahváčem, ve středu pařba tady, ve čtvrtek taky tady, v pátek jsem měl diskotéku, v sobotu klinickou smrt a od neděle zase denně pařba tady. To je, kromě té soboty, jedenáctý den každý večer našrot."
"Ty jsi nečet' ten projev rektora na začátku školního roku, co?" zeptal se Kryštof. "Tam jasně stálo, že studenti mají pilně studovat a nešetřit úsilím, protože studují pro svoji budoucnost."
"To jo, budoucnost našeho kamenictví už teď leží v mejch játrech," souhlasil Ronny. "Akorát to slovo studovat mi tam nějak nesedí."
"Dovedeš si představit, jak to kdysi za komoušů muselo vypadat, když se každej musel vrátit na kolej do půlnoci?"
"To musela bejt děsná brutalita, to se muselo začít chlastat už někdy odpoledne, aby to člověk stihnul - do půlnoci vytuhnout."
Dosud mlčící Martin se ozval: "Já slyšel, že to bylo šílený. Když jsi přišel mezi půlnocí a pátou ráno, tak si tě vrátná zapsala a kdo měl tři zápisy, toho podmínečně vyloučili z kolejí. A kdo čtyři, tak toho definitivně."
"To snad ani nebylo možný!"
"Znáš Mirečka? Ten prý kdysi pařil a nestihl půlnoční tramvaj a protože se bál zápisu, tak došel někam za město a vyspal se v seníku. Ve čtyři se ale vzbudil zimou a tak šel na kolej. Cestou ho vyhodili z tramvaje, protože měl plnou hlavu slámy, ale nakonec došel, vrátná ho pustila a taky zapsala, protože došel za tři minuty pět."
"To ovšem, pánové, ještě nic není proti nějakýmu Krtkovi od filozofů. Ten byl na bečce v parku a dorazil asi ve dvě v noci. Vrátná ho samozřejmě zapsala a on si až na pokoji vzpomněl, že v tom parku nechal bundu. Protože bydlel v prvním patře, vylezl z okna, sjel po okapu a za chvíli i s bundou znova zvonil na vrátnici. No a baba mu otevřela a znova ho zapsala. Řekl bych, že když to někdo kontroloval a uviděl dva řádky pod sebou napsáno Krtek, tak musel mít nutně dojem, že nejožralejší byla vrátná."
"Což, pánové, není až tak výjimečný případ."
"Vrátnou jsem neviděl, ale slyšeli jste už o té uklízečce u nás na patře, jak vytuhla na chodbě?"
"Ne, vykládej!"
"On to byl pátek a to jste už všichni zmizeli domů, takže nás na koleji zbylo pár. Sedím si tak v pokoji, když se rozletí dveře, vtrhne tam Mrazík a huláká: V mezipatře leží úplně ožralá uklízečka. Poď mi pomoct, zatáhneme ji do sprchy a ojedeme ji. Poď, dám ti první číslo."
"Ten Mrazík je vážně hovado..."
"Tak jsem se tam šel aspoň podívat..."
"Do sprchy?"
"Vole, na schody. Jenže už ji mezitím objevil Dementěnko, takže ji odnesli. Nakonec se ukázalo, že nastoupila právě ten den poprvé a ráno ve skladu vychlastala celou Okenu. Takže tam ten den byla taky naposled."
"To je v prdeli, tomu říkám svoboda akademický půdy, tohle vidět Helskinskej výbor, vždyť to je úplně evidentní porušení práva člověka svobodně chlastat."
"Myslíš, že koleje jsou taky akademická půda?"
"No jistě, tys neslyšel jak Dejna vyhodila Lacovi kazeťák z okna?"
"Ne, naše Dejna?"
"Naše Dejna. Laco ani nepořádal žádnou pařbu, jen měl naplno puštěnou Metallicu nebo co, když tam vletěla Dejna, ať to okamžitě vypne. Tak ji vyhodil na chodbu, chvíli byl klid a pak se vrátila. Laco říkal, že nevěřil svejm očím, antož úplně klidně prošla pokojem, otevřela okno, popadla kazeťák a hodila ho ven. Ze čtvrtýho patra!"
"Ten z toho musel mít první plochojevnej kazeťák na světě!"
"Taky měl. Tak se nasral a šel to ohlásit na policajty, protože si myslel, že ji seberou a bude konečně klid. A policajti mu řekli, ať si trhne nohou, že koleje jsou akademická půda a že si nebudou dělat problémy."
"A jak to teda vyřešil?"
"Laco? Po svým. Večer se ožral a když šel v noci na pokoj a chtělo se mu na záchod, tak to udělal u Dejny za dveřma. Vrátná samozřejmě na vrátnici chrápala, takže to našla až uklízečka v šest ráno a hned vletěla za Dejnou, ať si tu prasárnu přede dveřma uklidí. Holka asi deset minut ječela, že o ničem neví, ale pak jí uklízečka vrazila do ruky hadr a Dejna hezky vytírala."
"Nekecej! A stálo to aspoň za to?"
"Ty vole, tos' měl vidět! Já se vzbudil, jak se ty dvě hádaly, tak jsem se zašel podívat. Neuvěřitelná hromada, asi jako by se za Dejnou v noci stavil mastodont. A vrcholem bylo, že po chodbě coural Laco, v ruce držel skripta, že se učí, a vždycky, když šel kolem, tak té uklízečce říkal něco o tom, že je strašný, jaký jsou některý lidi prasata, že on se chce učit a přes ten smrad se nemůže soustředit."
"To snad ani není možný."
"Ale on Laco už kdysi něco podobnýho udělal Mirečkovi."
"Taky za dveře?"
"Ne, do sprch. On si všiml, že Mireček vždycky, když přišli se Zlatou nadržený z kina, tak hned zamířili do sprch a na půl hodiny se tam zamkli."
"No co, klasický kolejní víceúčelový sprchy. Nejdříve si zašukáš, pak se hned osprchuješ a jak ti je!"
"Tak přesně tohle Laca nasralo a když jednou zase půl hodiny bušil na dveře a pak vylezli ti dva uřícení jak koně, rozhod' se, že to v zájmu urychlení hygieny zatrhne. Počkal si, až šli zase do kina, a chvíli před tím, než se vrátili, to tam došel udělat. Mireček se Zlatou pochopitelně vlítli do sprchy a Laco si přede dveře postavil židličku a čekal. A taky se dočkal, protože netrvalo ani minutu, ozvalo se zaječení, pak nadávky a ze sprchy vyletěl nahej Mireček a řval jak na lesy něco o hovadech."
"A co Laco?"
"Ten to odnes, jelikož seděl před sprchou na židli a tlemil se jak idiot. Pročež mu Mireček jednu vystřelil. Laco jenom sebral židli a vracel se s ní na pokoj. Pořád sebou ovšem mlátil smíchy, takže vylezla půlka patra a viděla nahýho nasranýho Mirečka, jak poskakuje po chodbě. Prostě paráda."
V průběhu hovoru se klub postupně zaplnil a k vedlejšímu stolu si přisedla Lenka: "Čau, kluci, jak je?"
"Klídek, a co ty? Budeš příští rok bydlet tam, co letos? " vyptával se Kocour.
"Jo, akorát tam nebudou žádný prvačky."
"Vždyť jste letos žádný neměli, ne?"
"Měli, asi hodinu. Nějakej kretén na Správě kolejí totiž zvoral ty seznamy, kdo kde bydlí, takže já jsem s Alenou bydlela na jednom pokoji a Magda s Martinou na druhým a v tom našem byly nějaký dvě prvačky."
"Třeba je tam dali, abyste je naučili chování na kolejích...," poznamenal Martin.
"To by je tam po čtrnácti dnech rodiče odmítli pouštět, " skočil mu Kryštof do řeči.
"Sprosťáku!" ohradila se Lenka. "To bylo jinak. Magda to zjistila, vešla k nám do pokoje, přišla k jedné té prvačce a povídá: Tak se zase sbal, odteď bydlíš vedle. A když se na ni ta holka koukala dost vyjeveně, tak Magda na to: Co je, nerozumíš česky, vydro? Prvačky obě vypadly a od tý doby se nezdravíme."
"To musela být dobrá škola života."
"To víte, jak jsme bydlely s Maruškou, ne?"
"Ne. Ale vzpomínám si, že jste byly v prváku na jednom pokoji."
"No právě. My tam tenkrát s Alenou dělaly skoro každej víkend ňáký mejdlo ve čtyřech a to víš, že postele byly pak zválený všechny. No, a Maruška každou neděli večer přijela, podívala se na svoji postel, zatvářila se, jako kdyby vešla do cholerovýho baráku a převlíkla si vlastním povlečením, který zase v pátek ráno svlíkla."
"Takže od tý doby vás má tak ráda a je jen náhoda, že od druháku už s váma nebydlí."
"Snad bys' ji, vydru, nelitoval?! Vždyť jsme jí do tý postele nablily jenom jednou," zatvářila se Lenka znechuceně a odvrátila se ke svému stolu.
V pozdějším průběhu večera došlo k zajímavému okamžiku. Skupinka asi deseti lidí sedící u prvního stolu obdržela kolem jedenácté hodiny večerní nový konzumační lístek, neboť barmanovi původní nestačil a musel všechny čárky přepsat na papír formátu A4. Na náladě sedících bylo velké požití alkoholu poněkud vidět, nejvíce pak na tmavovlasém mladíkovi v čele stolu, který vyskočil na stůl a zvolal: "Ticho, následuje volba rektora univerzity."
"Okamžitě dolů," přikazoval mu barman Arnošt.
"Klid Arni, dej si na nás dvojitého Johnieho Walkera, " uklidňoval ho oslovený, na což barman zareagoval a zasunul se zpět za pult. Řečník na stole mezitím pokračoval: "Sešli jsme se zde... Sakra, oslovení. Takže, vážené dámy, milí pánové, drazí nepřítomní šprti, hajzlové jedni aktivní, milá veřejnosti! Dovolte, abych vám představil nového kandidáta na rektora naší milované školy. Je jím zde přítomný pan Oldřich Jirák!!"
Na tato slova povstal další člen společnosti, zatímco řečník hovořil dále: "Nový, téměř jistě zvolený rektor vám nyní přednese svou úvodní řeč!"
Na stole došlo k výměně stráží a nová osoba akademické obce pronesla: "Můj program je stručný a nebude vás zatěžovat, tedy některé. Základní teze jsou tyto: Za prvé - okamžitě zrušit povinnost chodit na všechny přednášky, semináře a cvičení! Za druhé - okamžitě zrušit povinnost chodit na zkoušky! Kdo se nedostaví ani na jeden termín, dostává automaticky za tři! Kdo se dostaví, dostává automaticky za dvě! Kdo se navíc ještě rozpomene na své jméno a datum narození, dostává automaticky za jedna! Kdo se bude učit a nebude chlastat, dostává automaticky přes držku!! Za třetí - jediným povinným předmětem se stává paření! Semináře jsou povinné a konají se denně v libovolné hospodě! Na udělení zápočtu je třeba předložit účtenky! Za čtvrté - dám si ještě vodku. Za páté - abstinenti jsou ihned vyloučeni ze studia! Za šesté - při vyučování se zakazuje kouřit marjánu, protože mi po ní bylo posledně blbě. Za sedmé - přikazuji ihned nakopat docenta Jokla do zadku! Tato rozhodnutí jsou nezvratná, na rozdíl od dnešní konzumace. Děkuji za pozornost!"
Kryštof se otočil zpět ke svému stolu: "Tak tohle slyšet někdo z rektorátu, tak se doživotně oprudí."
"To víš, podhradí se bouří a vrchnost si válí prdele na zámku," konstatoval Ronny.
"Na rektorát!!" ozvalo se od vedlejšího stolu.
"Už je to tady, povstání lidu, defenestrace, poprava sedmadvaceti univerzitních pánů!" komentoval Kocour.
Když těsně před půl druhou platili ve čtyřech lidech devět set korun, ležel nový rektor od vedlejšího stolu na klíně svého souseda a tvrdě spal. Kryštofa při cestě na koleje napadlo, zda by někdo vůbec poznal změnu, a došel k závěru, že z pohledu prostého studenta asi těžko. Jen mimochodem mu celá situace připomněla starého doktora Jílka, se kterým kdysi procházel kolem budovy rektorátu. Doktor se zastavil, ukázal na třípodlažní budovu a tiše pravil: "Když jsem tady studoval já, byl rektorát v přízemí a zbytek byly kabinety a posluchárny. Dneska je tahle budova celá rektorát a ze zadního traktu ještě dobrá polovina. Všichni ti úředníci musí mít nějaké platy a náš děkan se potom diví, pro odešel uprostřed roku doktor Mladý. Aby neodešel, když mu u Fischer Reisen nabídli dvacet tisíc měsíčně. U nás by tolik neměl ani s Nobelovou cenou a navíc by musel všechno psát na počítači dobrém tak pro šestileté dítě."
"Možná by nebylo špatné, stát se úředníkem. Zvlášť tady, " uvažoval Kryštof. "Jenže pak je celé mé vzdělání úplně na houby," blesklo mu hlavou. Vypitý alkohol bránil v sebeovládání, takže hlasitě pronesl: "Kašlu na rektorát, zůstanu na kolejích! " Kocour se po něm překvapeně otočil a vzápětí se rozplácl na hromadě písku vysypané v zatáčce cesty.