Thomas van Trolleybus
UNIVERZITA BLBŮ
Kapitola XV
Mrtvá tvář, řekl si v duchu Kryštof, když poprvé spatřil Ludvíka, nového kolegu propadlého z vyššího ročníku. Zcela apatický obličej jasně prozrazoval, proč dotyčný nepostoupil se svými spolužáky díky nevykonání osmi z devíti předepsaných zkoušek a nezískání deseti ze čtrnácti povinných zápočtů.
V běžném hovoru se Ludvík ničím nelišil od ostatních studentů, ale jakmile se diskuse stočila na školu, poklesl jeho hlas do hlubokých znuděných tónů.
"Jak se ti vlastně podařilo vypustit tolik zkoušek," divil se Kryštof.
"Neměl jsem na to čas ani chuť. Brácha má velkosklad a vzal mě jako společníka. Byl jsem na fakultě loni v prosinci a znova až teď v říjnu."
"A chceš to vůbec dodělat?"
"Ne, ale máti by z toho asi posrala. Takže to radši ještě zkusím. Stejně mi to bude k hovnu, protože teď mám dobře desetkrát tolik než absolventi."
"Jo, to je dost jasná volba," konstatoval Kryštof a usedl do lavice, zatímco Ludvík pokračoval v cestě až do první řady, kde bez nejmenší známky aktivity proseděl celý seminář.
Kryštofa při pohledu na zhroucenou postavu před tabulí napadlo jediné: "Mít velkosklad, tak se nebudu váhat ani minutu. A tenhle pošuk mě tady jenom vytáčí, jak si žije a bude žít. Stejně tu školu nikdy nedodělá."
Kryštofovy předpoklady se vyplnily do roka a do dne. Ludvík se po třech týdnech pravidelné docházky opět přestal ve škole vyskytovat a dorazil až ke konci termínu pro vykonání zkoušek, to jest v září příštího roku. Po zamítnutí žádosti o prodloužení zkouškového období se pokusil zfalšovat podpisy přednášejících na pěti zápočtech, avšak byl odhalen a vyloučen ze studia.
V poslední den své přítomnosti ve městě ještě pozval Kryštofa a Tonyho do restaurace, kde se spolu svorně opili proklínajíce studijní oddělení i celou univerzitu. Pohled na vzdálenou postavu potácející se podél zdí byl posledním okamžikem, kdy Kryštof Ludvíka spatřil. Od té chvíle se již nikdy nesetkali.