Thomas van Trolleybus
UNIVERZITA BLBŮ
Kapitola XIX
Z Kryštofova deníku
Pondělí. Po dvou týdnech opět píšu do deníku. V nezaznamenané době se nestalo nic zvláštního, neboť jsem ji strávil v posteli s chřipkou a následně s druhou chřipkou, pročež jsem nemohl strávit víkend v posteli s Petrou, což mě ovšem značně žere. Robin mi na toto povzdechnutí odpověděl, že on nestrávil ještě nikdy noc s nikým a také žije, na což nebylo možno reagovat jinak, než mu sdělit, že je mužské přirození.
Ráno mám velmi dobrou náladu a jdu proto i na dopolední přednášku. Většina třídy na mě zírá jako na zjevení, neboť mě letos na přednáškách ještě neviděli. Dvouhodinkovka je úžasně nudná, takže si dávám závazek, že letos již na další nepůjdu.
Místo do menzy jdu poobědvat do bufetu, protože se nechci otrávit. Jarouš z horního patra před časem přímo před kuchařkou prohlásil, že by se menza měla udat OSN, protože podle jeho názoru je hned za okénkem na vracení zbytků jídel tajná továrna na chemické zbraně. Řekl to ovšem příliš hlasitě, takže od babizny v bílém dostal za odměnu ten nejhnusnější a nejmenší řízek, jaký jsem kdy viděl. Přede mnou stojící Jirka se neudržel a řízku pohrozil: "Takovej malej a ještě nespíš?!" a sám dostal kousek hodný svou velikostí jídelny v Osvětimi. Hned po tomto zážitku jsem si za zbytek stravenek nakoupil konzervy a definitivně zamítl menzu jako možný zdroj výživy.