Thomas van Trolleybus
UNIVERZITA BLBŮ
Kapitola XX
"Téma hodiny, ..." nadechl se na začátku semináře docent Liška.
"Kanalizace!" doplnil Kryštof polohlasně.
"Nikoliv, pane kolego." prokázal docent kvalitu svého sluchu. "Nicméně, pokud napíšete seminární práci o souvislosti dnešního tématu s kanalizací, sklidíte můj obdiv."
"Pardon," omlouval se Kryštof, zatímco se třída smála.
"Nezdržuj," káral Jirka. "Za hodinu začíná fotbal, tak ať je rychle konec."
Ač by se tato věta vzhledem k dvouhodinovému semináři mohla zdát silně nelogickou, měl Jiří pravdu. Docent Liška byl v minulosti postrachem a počet neúspěšných na jeho zkouškách často dosahoval i osmdesáti procent zúčastněných. Avšak poté, co nechal propadnout téměř třetinu ročníku a postižení podali stížnost na děkanát i rektorát univerzity, byl Liška nucen absolvovat delší nepříjemný pohovor s proděkanem studijního oddělení fakulty a vyslechnout důraznou žádost o zmírnění náročnosti studijních požadavků.
Docent se urazil a vyřešil věc po svém - přestal mít jakékoli nároky. Na přednáškách znechuceně odvykládal učivo a při seminářích nechal dva až tři dobrovolníky na tabuli předvést vypočítané příklady z domácího úkolu, zadal úkol nový a zpravidla do půl hodiny seminář ukončil.
Ani tentokrát tomu nebylo jinak a tak v době, kdy podle rozvrhu ještě seděli v lavicích, stáli Kryštof, Martin a Jirka na tribuně a sledovali výkony fotbalistů.
"Jsem hrozně zvědav, jak uděláme s takovou přípravou zkoušku," pochyboval Kryštof.
"V pohodě," uklidňoval Martin. "Co jsem slyšel, tak na zkoušky kašle stejně jako na všechno ostatní."
Martinovo odvážné tvrzení se na zkoušce skutečně potvrdilo. Docent Liška zadal příklady a na padesát minut odešel z učebny. Přítomní tak měli možnost vzájemné domluvy a opisování z přednášek, avšak záhy zjistili, že všechny úlohy mají shodný rys - v přednáškách se nevyskytují a přednášenými způsoby je nelze příliš uspokojivě řešit.
"Mám jeden, to mu musí stačit," oznámil nahlas Kryštof.
"Já taky," připojil se Jiří.
"Pojďte mi teda pomoct, ty moje, to jsou krávy," zaprosil kolega Mařík.
Usilovnou spoluprací se tak do docentova návratu podařilo většině přítomných spočítat aspoň část jednoho příkladu.
Liška vešel, beze slova posbíral testy a zmizel ve svém kabinetu. Za necelou půlhodinku se opět objevil a ukázal na Jirku a Kryštofa: "Nejprve vy dva."
"A jéje," povzdechl si Kryštof.
Zkoušející však měl příznivou zprávu: "Máte oba po jednom vypočítaném příkladu. Dejte mi indexy, bude to za tři."
Docent záhy stejnou rychlostí vyřídil i dvojky a jedničky a obrátil se ke zbytku stojících nešťastníků: "Vy všichni nemáte ani jeden celý příklad dobře. Pojďte to zkusit s jinými."
"To byly příklady pro první ročník gymplu," komentoval později celou situaci Martin. "Dal nám tři příklady a já to měl za deset minut všechno."
"A co Ti teda dal za známku?" vyptával se Jirka.
"To je jasný, ne? Všechny tři příklady správně, tak za jedna!"