Thomas van Trolleybus
UNIVERZITA BLBŮ
Kapitola XXI
Pokud by nezasvěcený sociolog pátral, jakou vlastností se vyznačuje největší část studentů Univerzity, asi by s překvapením zjistil, že se jedná o totální odpor k armádě a základní vojenské službě. Snad proto bylo mezi posluchači značné procento držitelů modrých knížek a ostatní usilovně přemýšleli, jak se k této kýžené minipublikaci dopracovat. Být neschopným výkonu vojny se stalo ctí a povinností a potenciální branci nepokrytě záviděli jedincům prohlášeným za nezpůsobilé a snažili se rozšířit jejich řady.
Po Novém roce se zdálo, že mezi neschopné nastoupí nový zasloužilý člen Krtek, neboť se po bouřlivé silvestrovské noci následujícího rána zhroutil a po převozu do nemocnice u něho lékaři k všeobecnému překvapení diagnostikovali srdeční infarkt. Po léčbě a lázeňském pobytu sice nastoupil opět ke studiu a poznovu chodil na své obligátní snídaňové pivo, ale otázka jeho příslušnosti mezi modré šťastlivce se zdála být definitivně vyřešena. Jednoho dne však přišel do kavárny až navečer a tvářil se zachmuřeně.
"Co je, invalidní důchodče?" otázal se Kryštof zpoza své třetí kávy.
"Pivo," otočil se Krtek na servírku. "Tak jsem byl na přezkoumání modrý knížky," sdělil Kryštofovi.
"Tak vítej mezi námi modrými průkazy, ne?"
"Ne. Přišel jsem tam, za stolem tři magoři v zelenejch mundúrech a proč prej potřebuju znova posuzovat zdravotní stav. Tak jsem jim půl hodiny vysvětloval, že jsem po infarktu, oni se ptali na kdejakou blbost a na závěr mi oznámili, že mi dávají odklad nástupu na dva roky a pak že se ukáže."
"Cože," nechtěl Kryštof věřit svým uším.
"Jo. A dorazil to ten idiot, co tu komisi řídil. Na závěr mi řek', že dostávám odklad, protože nemůže posoudit, zda je infarkt nemoc trvalá nebo dočasná!"