Thomas van Trolleybus
UNIVERZITA BLBŮ
Kapitola XXII
"Za tři, ty vole!" hulákal Tony po chodbě katedry.
"Za tři, cos' mu tam vykládal? Že dvakrát dva je šest nebo že je Země plochá?" divil se Kryštof.
"Jen počkej," varoval šťastlivec.
Na chodbě katedry se tísnilo deset studentů v očekávání nejhoršího. Drtič studentských iluzí profesor Pražský, přezdívaný pro svoji špatnou výslovnost Blekota, právě zkoušel a zatím výrazně nedodržoval svůj standard poměru úspěšných a neúspěšných kandidátů 1:1. Profesorovy metody navíc tragicky podtrhovala úroveň přednášek, kdy se Blekota již při vstupu do třídy nadechl, bleskově zapsal na tabuli téma hodiny a spustil lavinu zcela nestrukturovaných vět, takže zápisky poté připomínaly spíše román - nadpis kapitoly a několik stran souvislého textu bez jakýchkoli záchytných bodů. Přesně v této podobě pak Blekota vyžadoval znalosti a studenti právě z tohoto důvodu při přípravě s povzdechem sdělovali: "Jdu se učit Jiráska." Několik nešťastníků snaživších se látku opravdu pochopit a využivších cizích skript bylo na zkoušce rychle umlčeno otázkou, proč používají materiály z jiných škol, když mají k dispozici prvotřídní přednášky, a tak nezbývalo, než se skutečně naučit Blekotovy šílené výplody.
Ze třídy se vyřítil Robert: "Já ho zabiju, rozřežu na kousky a nacpu ke každýmu výtisku těch jeho pozvánek na zkoušku. Dvacet minut se dřu a on mi pak řekne, abych přišel ještě jednou, protože moje odpovědi postrádají logickou konstrukci! Hlavně, že ty jeho přednesy ji mají!! To je přece hovado nejvyšší ráže!!"
Za Robertem zaklaply dveře vedoucí na ulici a hlouček čekajících ztichl. Snad všichni si vzpomněli na událost z minulého týdne, kdy Blekota ze stejných důvodů vyhodil ze zkoušky slečnu Věrušku. Ta pravidelně dostávala zprávám, kterak jí jeden ze spolužáků, o jehož lásku projevila zájem, sdělil, aby se vzhledem ke svému vzezření raději snažila prosadit ve studiu.
Věruška neúspěch u zkoušky nejprve oplakala a pak společně s dalšími podobně postiženými odešla do restaurace, kde se značně podnapila a cestou zpět na kolej způsobila výtržnost, neboť uprostřed náměstí vylezla na zaparkovaný automobil a pronesla nevšední přednášku na téma: "Proč je profesor Blekota debil a co z toho plyne." Vcelku zajímavé vystoupení předčasně ukončila kolemjedoucí policejní hlídka a Věruška byla podmíněně vyloučena ze studia. Tento fakt poznovu oplakala a opětovně řádně zapila, ovšem již bez výtržností. Zato se však stala obětí chlípných nálad svého spolužáka Milana a v následujících týdnech hojně oplakávala a zvýšenou konzumací alkoholu zaháněla hrozící nebezpečí nechtěného těhotenství.
Ze třídy vyšel student Mikeš. "To je ale debil," pronesl ještě před dovřením dveří.
"Tak jestli toho vyhodil, tak jdu domů!" pronesl Kryštof a sáhl po bundě.
"Tebe fakt vylil?" ptal se Mikeše Laco.
"Ale hovno. Dal mi dvojku a přitom jsem mu řek' úplně všechno, magor!"
"No proto," oddechl si Tony.
"To není o moc lepší," zchladil ho Kryštof. "Jestli on dostal za dvě, tak já mám šanci tak na šestku!"
S plynoucím časem přibývalo vyhozených i úspěšných a ubývalo čekajících, až na chodbě zbyli jen Kryštof a Laco.
"Jdi první, já ho na závěr dorazím," navrhoval Kryštof.
"Jen si jdi sám, třeba mu na posledního akorát vyjde, že ten to má udělat, aby měl stejně vyhozenejch a úspěšnejch," oponoval kolega, ale přece jen do třídy vešel.
Na Kryštofa došla řada o deset minut později.
Jak se oběma vedlo, to zůstalo tajemstvím jedné třídy a tří zúčastněných osob. Faktem pouze zůstává, že ještě téhož dne se na pánských toaletách ve třetím patře fakulty objevilo povícero hanlivých nápisů o profesoru Blekotovi a že Kryštofovo jméno se nazítří znovu objevilo na seznamu přihlášených ke zkoušce u profesora Pražského.