Thomas van Trolleybus
UNIVERZITA BLBŮ
Kapitola XXIII
Po každé pařbě se dobře a hlavně dlouho spí. Kryštof míval dojem, že se vrátil do časů, kdy byl ještě nemluvnětem. Ráno před polednem vstal, osprchoval se, zadržel nutkavé pocity zvracení při pohledu na nechutný blaf v menze a odešel posnídat do bufetu, kde sortiment nebyl o nic lepší, ale aspoň si zákazník vybíral, zda chce úplně zelený nebo jen nazelenalý salám, a mohl za případné žaludeční potíže děkovat pouze sám sobě. Poté se dospělé nemluvně dospalo a odešlo s dalšími kojenci za matkou-barmanem, jehož vysoké židličky každý večer tak vábně lákaly.
Inkriminované ráno ale probíhalo radikálně jinak. V nezvykle brzkou hodinu probudil Kryštofa dojem, že cestuje na lodi. Postel a její okolí se houpalo a promlouvalo Tonyho hlasem: "Vstávej zvíře, já taky nespím!"
"Vrať se do stáje, hovado!" pokoušel se Kryštof odehnat noční můru, než mu došlo, že jde o skutečnost, a otevřel oči.
A skutečně, u postele stál Tony, mocně lomcoval žebříkem na horním lůžku a tvářil se radostně a znechuceně zároveň.
"Co blbneš tak po ránu? Jdi si kreslit a neruš slušný studenty odpočívající po nočních přednáškách!"
"Když vstaneš, řeknu ti dobrej kameňák!"
Tato nabídka Kryštofa postavila na nohy, které ovšem záhy vypověděly poslušnost.
"Víš co udělá Somálec, když najde konzervu fazolí? "
"To teda netuším."
"Otevře si hospodu, ne!"
"Hoši, hoši," ozvalo se z opačného rohu místnosti. "Z tohohle se vtipy nedělají."
"Jéje, Česťo, jak to, že už nesedíš ve studovně? A mezi náma, myslím, že by se Somálci určitě taky bavili, než by začali hledat, kde ta hospoda je."
Na posteli ležící Robin nevydržel a hlasitě se rozesmál.
"No vidíš, tady je lidí a ty musíš budit zrovna mě," vyčítal Tonymu Kryštof.
"Nekecej a oblíkni se, jdeme chlastat, byl jsem na zkoušce, " vedl oslovený svou.
"Tys' to snad udělal, nebo co? " divil se Kryštof.
"Ne. A právě proto jdeme chlastat."
"A co by se stalo, kdybys to udělal? " zajímal se Robin.
"Šli bysme chlastat!"
Hospoda byla s ohledem na časnou hodinu již obstojně zaplněna, přičemž drtivou většinu přítomných tvořili studenti.
Kryštof s Tonym se chystali usednout, když se o dva stoly dál ozvalo: "Nazdar, poďte sem!" Od jednoho ze stolů se šklebil Ronny: "Poďte, chci se vás na něco zeptat."
"O co jde, pane výzkumníku," zeptal se nad prvním pivem Kryštof.
"Včera jsem šel po kolejích a viděl jsem tam Marušku, takovou tu zrzavou od vás z kruhu. Ona ještě studuje?"
"No jéje," potvrdil Kryštof. "To je jedna z největších nadějí ročníku. Jak ta to žere, to se často nevidí."
"Tak to měl kdysi pravdu přece jen Johan," zamyslel se Ronny.
"Jakou pravdu? Co s ní měl ten magor společnýho? Ti dva vedle sebe, to je asi jako navrhovat manželství mezi lesbou a buzerantem," divil se Kryštof.
"No o to právě šlo. My jsme kdysi hned na začátku prváku byli, asi tak patnáct lidí, v Káčku. Všichni chlastali jak o život, jenom Maruška pořád ucucávala džus. Takže jsme ji chvíli přesvědčovali, ať neblbne, ale když si nedala říct, tak jsem počkal, až odejde na záchod, a nalil jí do toho džusu vodku..."
"To musel nastat rachot," poznamenal Tony.
"Taky že nastal, jen co se vrátila a zase se napila. To byste, pánové, nevěřili, co udělala. Vyletěla jak postřelená, držela si ruku před ksichtem a běžela to vyplivnout na záchod. Pak se vrátila, normálně slzy v očích, a povídá: To jste mi neměli dělat! Hodila na stůl dvacku a vypadla."
"Tomu věřím, ta je pořád ještě přesvědčená o tom, co jí řekli doma, že alkohol je metla lidstva a jeden panák ji podle příručky pro nezkažené holčičky přivede přímo do jinýho stavu. Akorát nechápu, co s tím má společnýho Johan."
"On tam byl tenkrát taky, jako ostatně u každý pařby, a když to viděl, povídá: Tak to si pište, že tahle skončí jedině dvěma možnostma. Buď se časem objeví nějakej řízek, co bude mít dost trpělivosti, aby ji zlomil a někde vyšukal v křoví, aby to holka měla napoprvé hodně hezký, a jak už to v těhle případech bejvá, přived ji šikovně do jinýho stavu..."
"Myslíš, že je to ještě panna?" divil se Tony.
"Ta? Určitě. Podívej se na ni a musíš to poznat po deseti vteřinách," přikyvoval Kryštof.
"Jenže to by nemohl udělat Johan, protože si vzpomínám, jak kdysi sbalil Martinu a za dvě hodiny se vrátil a povídá: To snad není možný, ona ještě byla panna. Ta mě tak zaprasila!"
"To že řek'," divil se Ronny. "Já jsem věděl, že je to debil, ale netušil jsem, že tak velkej. Ale abych to dopověděl, Johan tenkrát říkal, že ještě pravděpodobnější je, že bude takhle blbá pořád a jediný, co bude schopná dělat, bude učit se od rána do večera, což se taky, jak tak poslouchám, stalo."
"Abys to nepřecenil!" varoval Kryštof. "Zrovna včera jsem ji viděl u vrátnice na kolejích s nějakým vojákem."
"Brácha," hádal Tony.
"Tak v tom případě šlo o incest, leda by u nich v rodině bylo normální držet se půl hodiny za ruce a potom si dát pusu na rozloučenou," mínil Kryštof.
"Tak to byl její borec, to se vsadím," hodnotil Ronny. "A to si taky pište, pánové, že jestli je ti nějakej nadrženej blbec v zelenym... Mimochodem, kolik mu bylo?"
"Tak maximálně devatenáct."
"Tak to je jasný. Von si chce zapíchat a vona v tom vidí prince, co si ji konečně našel. To bude, pánové, dokonalej průser, až ji ojede a vysere se na ni. Dejte si bacha, abyste neměli v kruhu sebevraždu."
"Abstinentky," zadíval se Kryštof na dno půllitru. "To nebude žádná škoda."
"Kokote, uvědom si, že ona si to hodí a stát přijde o prachy, co do ní tady nacpal. Víš, co je to peněz? Za to jsme všichni tři mohli denně dostávat každý ráno jedno studijní pivo."
Tony se zadumal: "To by bylo vynikající. Představ si, přijdeš takhle po draku s kocovinou na seminář a ve dveřích hned dostaneš vyprošťováka."
"No jo, ale to si to mohla rovnou hodit už na gymplu, nebo ještě líp už v mateřský školce, a dostávali bysme ty piva tři nebo čtyři," konstatoval Kryštof lítostivě.
"Krisi, ty seš fakt Vašek, prase a hovado," prohlásil Tony.
Jak ubíhalo dopoledne a záhy i odpoledne, přibývalo čárek na účtence přítomných. S úderem třetí hodiny se ve dveřích objevil Byznys.
"Nazdár," zahulákal Ronny: "Jak bylo ve škole?"
"Ty ještě hraješ na školu?" divil se Byznys.
"Tak co sem chodíš tak pozdě, otvírá se v devět, to ti ještě nikdo neřek', nebo co?"
"Ty si píča, já byl včera s Mrazíkem nejdřív U stařeny, pak u Arnošta a nakonec v pizzerii. Odjížděli jsme v sedm ráno taxíkem a když jsme dojeli k němu domů, tak ta jeho už nebyla doma. Myslím, že u Zímů bude dneska hodně horkej večer. A co vlastně slavíte, chlapi?"
"Tony slavnostně neudělal zkoušku," informoval Kryštof.
"Tak to jsme dva," otočila se od vedlejšího stolu Hansova věčně rozcuchaná hlava.
"Jak to, šprte?" divil se Ronny.
"Já a šprt? Podívej se na mě, nevím kdo z nás dvou se do studia tak zabral, že si pro jistotu jeden ročník prošel dvakrát! Oni totiž ti učitelé jsou naprosto nezodpovědní. Zrovna dneska přijdu a pan docent byl natolik nepřipraven, že i když se snažil, musel jsem mu říct, že se sejdeme ještě jednou."
"To znám," smál se Kryštof. "U nás na katedře se mi to v poslední době stává skoro na všech zkouškách. Akorát Uspávač hadů se vždycky tak snaží, že mu nakonec dám dvojku za snahu."
V devět hodin večer se rozletěly dveře a ozvalo se řízné: "Jménem republiky vyhlašuji tuto hospodu za nezávislou a zavádím nulaprocentní clo na alkohol a pivo a prohibici na všechno ostatní!"
Hospoda se jako jeden muž otočila a spatřila ve dveřích Krtka stojícího ve značně nestabilní poloze.
"Poď si sednout a neblbni," zvolal kdosi od vedlejšího stolu.
"Dámy a pánové," zařval Krtek na celý lokál a po zjištění, že vzbudil žádoucí pozornost, pokračoval: "Dneska se mi stalo něco neuvěřitelnýho. V Déčku jsem sbalil jednu kurvu a zatáh ji k sobě do kanclu. Poprvé v životě se mi stalo, že jsem v jedný ruce držel flašku, v druhý ruce cigáro a ženská mi ho kouřila..."
"Tak dost," zasáhla servírka." "Buď se posaďte, nebo vypadněte."
"To není všechno!" nedal se Krtek. "Když už jsem byl skoro hotovej, tak se kouknu na okno a venku stojí nějakej chlap, přilepenej na skle a čumí na nás. No, zvadnul sem a bylo po šuku..."
"A sedět!" srazila servírka veřejného řečníka na nejbližší židli.
"On ještě studuje?" divil se Byznys.
"Asi jako ty," opáčil Kryštof. "Sere na to, jenže studijní oddělení zase sere na něj." V té chvíli si vzpomněl, jak nedávno potkal Krtkova spolužáka Béďu a ten mu vyprávěl o neuvěřitelných studijních postupech studenta Krtka. Dotyčný se totiž ani na své třetí vysoké škole nezpronevěřil totálně přezíravému postoji ke studiu, jenže zde mu to, na rozdíl od dvou předcházejících fakult, tolerovali.
Náhle na Kryštofa upadl Tony.
"Ty už máš dobře plnou nádrž," chválil Kryštof při pohledu na Tonyho kalný zrak.
"Něco mě, vole, napadlo, ty vole. Podívej se kolem sebe. Já, ty, Byznys, Ronny, i když ten ještě, pravda, nestihnul propadnout, Krtek, Hans, támhle sedí Alena a všichni sme, ty vole, řádní studenti naší vážené univerzity. Máš z toho radost, vole?"
V Kryštofovi se v tom okamžiku smísila promile alkoholu s rostoucí nechutí mít s vysokou školou ještě cokoli společného. A tak se vztyčil a na celou hospodu zařval: "Dámy a pánové, dovolte mi, abych zde, vzhledem k sestavě přítomných, navrhl inovaci názvu naší milované školy. Navrhuji jí ode dneška říkat: Univerzita blbů!!" Pak se sesul na židli, položil hlavu na pivem politý stůl a usnul.