Thomas van Trolleybus
UNIVERZITA BLBŮ
Kapitola XXIV
Martin byl opět v těžké depresi.
"Včera to vypadalo naprosto skvěle a když jsem ji dneska pozval do kina, tak zase nemá čas," stěžoval si trpce a odešel na z pokoje na chodbu.
"On už ji zkoušel balit dávno, ne?" vyptával se Kryštofa Robin.
"Hochu, on už to zkouší skoro dva roky a pořád není ochoten uznat, že nemá šanci. Proti jeho trpělivosti jsou všichni rybáři nerváci zralí na léčebnu."
"A proč už to nezabalil?" divil se Robin.
"To nechápe nikdo. Pravdou je, že Magda je nejhezčí z těch případů naší skupiny a možná taky z celého ročníku, takže to už zkoušel kdekdo. Jenže nikdo nevydržel tak dlouho, akorát Martin."
"A kdo všechno ji zkoušel sbalit?"
"Kdybys na naší chodbě prošel jeden pokoj za druhým, tak v každém někoho najdeš. Já to, upřímně řečeno, zkusil taky, jenže mi po deseti dnech došlo, že tudy cesta nevede. Martinovi to, bohužel, nedošlo do dneška. Kdysi jsem ostatně konstatoval, že Magda je jak atomový reaktor - zvenčí nebezpečná a když se ji pokusíš otevřít, tak tě ozáří a léčíš se z toho hodně dlouho..."
"Počkej, to je ten klub ozářených, jak tady povídal Byznys?"
"Jo, to je přešně ono. Vzhledem k počtu členů je to už spíš slušná společenská organizace. A její čestný předseda před chvílí odešel."
"A Byznys ji taky zkoušel?"
"Jistě! Letos na večírku fyziků. Zkusil to brutálně, jak má ve zvyku, a snažil se ji ožrat. Hochu, já jsem seděl u vedlejšího stolu a zatímco jsme s Ludvíkem vysosli jedno pivo, kolem prošly čtyři plata panáků. U toho stolu odpadávali jeden za druhým, Jirka odešel málem po čtyřech, Johan vytuhnul před hospodou na lavičce, a nakonec u stolu zůstali dva tuhý, jeden notorik od tělocvikářů, Byznys a Magda."
"A dostal ji?"
"Právě, že ne. Skončili asi u dvaceti fernetů, Byznys byl dost těžce našrot, takže už jen koulel očima, ten atlet se nemohl trefit cigárem do vlastní huby a Magda vstala a odešla."
"To není možný, kam to dává?"
"Toť otázkou, protože Byznys má na takovou dávku postavu, ale Magda neváží ani polovinu toho, co on."
"No, to možná váží. Třeba to ukládá v kozách."
"Tak to nelze vyloučit, tam by se toho vešly litry. Ale abych se vrátil ke Martinovi, ten se po každém jejím úsměvu domnívá, že je to zase nějaká výzva, tak to zase zkouší a zase si nabije čumák."
"To snad ani není možný," hroutil se Robin smíchy, když vtom se Martin náhle vrátil.
"Nikdy neztrácet naději!" hlásil. "Zeptal jsem se jí, co takhle příští týden a dala mi šanci."
Robin se chytil za hlavu a upadl do vlastní postele.
"Martin zase dostal šanci, co?" vyptával se o hodinu později Kocour.
"Jistě, dostal šanci," konstatoval trpce Kryštof.
"Z čehož jasně plyne, že v pondělí bude mít opět řádnou depku."
Martin ovšem zatím radostně zářil a ochotně přijal Kocourovo pozvání do restaurace.
Vyrazili tedy ve třech a za necelou půhodinku již upíjeli první pivo.
"Stojí ti za to?" káral Kocour Martina. "Kdybys chtěl, mohls' dávno píchat nějakou jinou."
"Což má ovšem pravdu," přidal se Kryštof. "Musím uznat, že z nás tří vypadáš opravdu nepřitažlivěji."
"Tak to bych zase netvrdil," křenil se Kocour.
"Dobře," uhýbal Kryštof sporu o míru mužské krásy. "Ale opravdu myslím, že nestojí za takovou snahu."
"To je láska, opravdová láska," povzdechl si Martin. "To vy dva nepochopíte."
"Vysereme se na to," uklidňoval ho Kryštof, jenže než stačil nadhodit nové téma, otevřely se dveře pivnice a vstoupil jeden z prominentních opilců vyššího ročníku zvaný Inteligent, další dva studenti a Magda.
Martin zkameněl, chvíli beze slova sledoval čtveřici usazující se na druhém konci lokálu a pak skryl hlavu do dlaní.
"Soudný den nastal," konstatoval Kryštof.
"Říkala, že nemá čas, co?" tázal se zúčastněně Kocour.
Martin několik sekund mlčel a pak zašeptal: "Objednejte mi dvojitou vodku, ale rychle, kurva."
Kryštof se okamžitě zvedl a promptně od nálevního pultu přinesl žádaný nápoj. Nešťastník sklenku bleskově vyprázdnil, němě požádal číšníka o další a tiše pravil: "Asi zabiju Inteligenta."
"Třeba je tu jen tak jako kámoš," uklidňoval Kocour.
"Ty vole, ty o tom asi nevíš," ujal se za zamlklého Martina slova Kryštof. "Inteligent se kolem Magdy točí až moc často. Nejbrutálnější bylo, když v pondělí přišla za Martinem, že nemá chleba, on jí dal skoro polovinu bochníku, všechno co měl, a za chvíli ji našel, jak Inteligentovi smaží topinky. To měl tady ten člověk taky nějaké násilnické sklony."
"To se nedivím," prohlásil Kocour. "Já bych ho v tu chvíli asi pověsil za ptáka z balkónu."
"Já se dneska opiju," konstatoval Martin. "A pak půjdu a pověsím ptáka z balkónu."
Zklamaný nápadník svůj opilecký závazek splnil v průběhu necelé hodiny. Po několika dvojitých vodkách přestal trpět depresí, začal se usmívat a dokonce čtveřici na druhé straně zamával.
"Vidím, že už tě to přestalo štvát," usmál se Kryštof.
"Jasně, přestalo. Vždyť je to stejně kurva."
Kocour s Kryštofem nad vysloveným strnuli. "A byl bys ochoten jí to říct?" zeptal se Kocour opatrně.
"Jasně, já to klidně dám na papír a podepíšu," tvrdil Martin.
"Tak tomu nevěřím, to mi ukaž," podstrčil Kryštof před chlubila kus papíru.
Vyzvaný nezaváhal a pečlivě vykroužil slova: Magda Polská je kurva. Pak přidal podpis a vrátil list Kryštofovi: "Zítra jí to můžeš dát!"
Ráno vzbudilo Kryštofa lomcování postelí.
"Vstávej!" cloumal Martin palandou.
"Co blbneš, kolik je hodin?"
"To je jedno, vstávej!"
"Ježkovy voči, sedm ráno, škola žádná a on mě budí!! " zvolal Kryštof zoufale při pohledu na hodinky.
"Co je?" vyptával se probuzený Robin, ale Martin mu nevěnoval nejmenší pozornost a neustále opakoval ke Kryštofovi: "Vstávej!"
"Tak co teda je?" otázal se násilně probuzený.
"Kde je ten papír?"
"Jaký papír?"
"Ten, co jsem včera večer podepsal!"
"Jo ten? Nevím, asi zůstal v hospodě."
"Nekecej, kde je?"
"Dobře, bral si ho Kocour, aby se neztratil."
Martin se otočil a jen v pyžamu vyběhl na chodbu.
"Co se mu stalo?" divil se Robin.
"Včera večer se ožral a podepsal prohlášení, že je Magda kurva."
"Cože??"
"Fakt, tady to mám," sáhl Kryštof do své bundy a podal Robinovi listinu.
"To se mi snad zdá," kroutil hlavou Čestmír. "Tak to by mohl být konec velkých depresí."
"Nevím, nevím," pochyboval Kryštof a ukryl papír pod Martinův polštář.
Vzápětí do pokoje vrazil Kocour. "Krisi, pojď, prosím tě, tomu magorovi vysvětlit, že ten včerejší papír máš ty, on nám obrací pokoj naruby a jestli to bude takhle pokračovat, dá mu Mrazík brzo na tlamu."
"Tak ho sem přiveď," souhlasil Kryštof.
Kocour odběhl a záhy dovlekl vzpouzejícího se Martina: "Kde je ten papír, chlapi?"
"Vždyť jsi chtěl, abych ho dal Magdě," divil se naoko Kryštof.
"Moc jsem toho vypil," odporoval Martin. "Teď chci papír zpátky!"
"Já ho nemám..."
"Tak jdu hledat ke Kocourovi!"
"Ne, do našeho pokoje už ne! Hledej si tady!"
Do slibně se rozvíjející hádky zasáhl Čestmír: "Tak už mu ten papír dejte!"
"Dobře," souhlasil Kryštof. "Máš ho celou dobu pod polštářem."
Martin bleskově zašátral na označeném místě, listinu vylovil a roztrhal na malé kousky.
"A tak se zase pravda nedostane na světlo boží," komentoval Robin. Martin neodpověděl a vyšel s ručníkem a holicím strojkem z pokoje.
"Kam zas letí?" divil se Kocour.
"Kam asi! Oholit, umýt se a vyčistit si kly, aby se Magdě líbil."
"To snad ne," zapochyboval Robin.
"Kam se tak strojíš?" otázal se o několik minut později navrátivšího se Martina.
"Půjdu Magdě nabídnout, jestli nechce donést snídani,“ odvětil tázaný a zmizel za dveřmi.
Kryštof se zadíval na zkoprnělého Robina a zkoumavě pravil: "Poslechni, nevíš náhodou, co psal doktor Mengele v těch svých skriptech o méněcenné rase?"