Thomas van Trolleybus
UNIVERZITA BLBŮ
Kapitola XXVI
"To nejde!" zvolal Marek, když si přečetl nabídku výběrových seminářů na další semestr.
"To teda nejde," souhlasil Kryštof. "Buď můžu chodit na seminář k šílenci nebo k maniakovi. Seminář u normálního člověka je kupodivu obsazen."
"Ale jak je to možný?" vztekal se Marek. "Byl jsem tady v pondělí, to znamená před dvěma dny, a nic tu neviselo. Včera tady žádný naše přednášky nebyly a přesto se tam stihlo napsat dvacet lidí."
"Upřesni si to!" upozorňoval Kryštof. "Ne dvacet lidí, ale dvacet ženských. Já bych hádal, že jim někdo dal hlášku, že už ten papír visí. A ještě spíš než jim dal, tak jedné z nich dal a ona to řekla ostatním. A já se včera večer divil, když jsme potkali s Tonym Marušku a ta se dost debilně smála našim úvahám, kdy už bude konečně tenhle seznam viset."
"A ty myslíš, že Maruška..."
"Hovno Maruška, ta bude pannou do konce života, pokud se neobjeví princ na bílým koni a případně i s bílým ptákem, ale vzpomeň si, kdo se tak měl k doktorovi na vánočním večírku."
"Ty myslíš ..." začal Marek, ale Kryštof mu zakryl ústa: "Bacha, Sabina!"
"Tak co, kluci, koukáte na semináře?"
"To koukáme, jak to, že to nejlepší je už plný," zlobil se Marek.
"To víte, měli jste přijít dřív," smála se Sabina.
"Klid, když mi to Džejdý slíbil, tak to vyjde, víš, že se s ním umím domluvit." uklidňoval Marka Kryštof.
"Jak to, a co? " vyjekla Sabina.
"No aby otevřel ještě jeden stejný seminář, když je o něj takový zájem."
"To přece nejde, co by pak dělali s těma dalšíma dvěma? "
"Strčili si je hádej kam," ušklíbl se Kryštof. Sabina se uraženě otočila a odcházela.
"Poslechni, tys' o tom jednal s Džejdým?" divil se Marek potichu.
"To víš, že nejednal, ale nechtěl jsem té krávě udělat tu radost, že nás to štve."
"Takže se tam stejně musím někam napsat..."
"Nesmysl, já se tam psát nebudu a fakt zkusím zajít za Džejdým."
Vedoucí katedry přezdívaný Džejdý byl zřejmě v dobré náladě: "Dobrý den, dobrý den," opakoval Kryštofův pozdrav. "Tak copak potřebuješ?"
"Jdu se otázat, zda by nebylo možno vypsat ještě jednu výběrovou přednášku pro náš ročník, pane profesore."
"Proč, vždyť tam máte tři," divil se Džejdý.
"Tak se tam pojďte podívat. Zatím je plně obsazen seminář doktora Čermáka a na ty zbývající dva se přihlásilo po dvou lidech. Nebylo by možno vypsat ještě něco třeba u doktora Šťastného?"
"Nic mi nevyprávějte. Chápu, že se chcete vyhnout doktorce Steinové i magistru Cykarskému, že?"
"To ano," přiznával Kryštof.
"Řekněte mi, co se vám na nich nelíbí?"
"Přednášky a semináře doktorky Steinové jsme zažili letos v zimě a musím konstatovat, že nás příliš nenadchly. Paní doktorka všechno vykládá podle skript a přesně stejné formulace vyžaduje u zápočtů a zkoušky. Předpokládám, že výběrové semináře by měly být především pro zájmové rozšíření vědomostí, zatímco v tomto případě lze oprávněně očekávat problémy při kolokviu."
"A co magistr Cykarski, toho jste přece ještě neměli?"
"Promiňte, ale pan Cykarski si za první půlrok účinkování na katedře stačil získat značný odpor u nižších ročníků, takže já osobně nemám v úmyslu zakoušet jeho pedagogické metody na vlastním těle."
"A copak se o něm říká?" zpozorněl Džejdý.
"Údajně až příliš rychle zapomněl, že byl ještě nedávno rovněž studentem."
"To je v pořádku, teď je asistentem a musí změnit přístup."
"To ano, jenže, jak bych to vysvětlil... Asi takto - pokud máme vaše semináře, víme o vaší náročnosti, ale zároveň je na vás vidět i respekt k nám. Magistr Cykarski bere studenty jako přívěsek školy a chová se k nim jako k předmětům denní spotřeby."
Džejdýho ocenění evidentně potěšilo, neboť se začal usmívat. "Dobře," prohlásil po chvíli. "Dnes ve třináct hodin máme zasedání katedry, navrhnu rozšíření výběru pro váš ročník o další přednášku vedenou doktorem Šťastným. Můžete se zítra ráno zastavit a pokud bude záležitost schválena, vyvěsím rozpis na ten nový seminář."
"Velice děkuji," couval Kryštof ze dveří a na chodbě čekajícímu Markovi oznámil: "Tak, a zítra ráno přijdeme zase my."
Džejdý slib opravdu splnil a ráno vyhlásil nový seminář. Jako první se zapsal Marek a Kryštof poté zanesl jméno své a dalších patnácti zájemců, jimž tuto službu předchozího večera nabídl. Vtom vstoupil do dveří katedry Tony.
"Pojď se honem zapsat ke Šťastnému na seminář," mával Marek.
"Ona je i nějaká u Uspávače hadů?" divil se Tony.
"Po včerejší domluvě Džejdýmu už je," přikyvoval se Kryštof.
"Dobrý, hade," chválil Tony a rychle podepisoval.
"Tak, a teď, pánové, do třídy a čekat. Jsem hrozně zvědav, co budou dělat baby, až zjistí, že si vychcaně zapsaly ten nejlepší seminář a my teď máme ještě lepší a hlavně jednodušší," odtahoval Kryštof oba kolegy od nástěnky.
Nemuseli čekat dlouho. Prvních několik jedinců se na nástěnku ani nepodívalo a až Martin si vzpomněl na Kryštofův včerejší slib považovaný za pouhé vychloubání.
"Jo, zapsal," potvrdil Kryštof dotaz.
"Vážně? Perfektní! A co na to říkají ženský?"
"Ještě si toho žádná nevšimla, ale to přijde!"
"To" přišlo za několik minut: "To není možný, vždyť je ještě jeden seminář u Šťastnýho!!"
"Cože?" vyletěla Lenka. "Tak proč jsem se psala k Čermákovi?"
"Ale to tam v úterý na výběr nebylo, " ospravedlňovala se Sabina.
"A už je to plný," smál se Marek.
"Ty jsi přece vydra!" vyjela Lenka na Alenu.
"Já za to nemůžu," bránila se oslovená: "Čermák tvrdil, že budou jenom tři semináře."
"Aha," konstatoval Kryštof. "Tak zde sedí zdroj tajného styku s katedrou!"
Alena zrudla a vyběhla ze třídy.
"Ty jsi pitomec," pronesla Sabina opovržlivě směrem ke Kryštofovi.
"Já? Já nic závadnýho neřek'. Leda, že by existoval ještě nějaký jiný styk mezi Alenou a katedrou než ústní a písemný. Ale o tom nemám žádný informace, na rozdíl od tebe, jak vidím."
"Blbče! A jak to, že je tam ten další seminář?"
"Stejně jako je možný, že ten u Čermáka byl zaplněný hned po vyvěšení. Rozdíl je jen v tom, že já to dokázal u Džejdýho vyjednat výhradně diskusí a ne za pomoci tělesných orgánů," vysvětloval Kryštof ironicky.
"Ty jsi fakt blbec!!" zuřila Sabina a zamířila na chodbu za Alenou.
"Ta by potřebovala chlapa a byl by klid," konstatoval Jiří.
"Jestli chceš, půjčím ti kladivo," nabídl se Houmr.
"Proč kladivo?"
"Aby z ní byla dokonalá žena: hluchá, němá a s plochou hlavou na postavení piva."