Thomas van Trolleybus
UNIVERZITA BLBŮ
Kapitola XXVIII
Ráno na koleji nestálo za nic. Čestmír se probudil již před pátou hodinou ranní a nebyl schopen znovu usnout, k čemuž nepochybně přispívalo i dvojhlasné chrápání produkované Kryštofem a Tonym. Nešťastník proto po dvaceti minutách vstal, aby záhy zjistil, že v jeho osobních věcech přes noc opět přibylo povícero poschovávaných portrétů Jana Palacha.
Tento žert vymyslel před několika týdny Kryštof, když při prohlídce archivu bývalého univerzitního studentského stávkového výboru nalezl velkou obálku s několika stovkami malých Palachových portrétů. Promptně si vzpomněl na Čestmíra a začal mu obrázky studentského hrdiny podstrkovat do všech myslitelných osobních věcí počínaje kapsami u košile a konče pouzdrem na zubní kartáček a dvěma Palachy nalepenými na podrážkách bot.
Zatímco Čestmír lovil papírky ze všech možných i nemožných míst a tiše proklínal vynálezce alkoholických nápojů, probudil se Martin. Chvíli nechápavě mžoural, pak zavrtěl při pohledu na Čestmíra hlavou a poznovu zabořil obličej do polštáře, aby byl v půl osmé definitivně probuzen Tonyho hlasitými otázkami: "Krisi, nespi a hádej, proč nemůžou mít Mikuláš s čertem děti?"
Odcházeje do umývárny zaslechl ještě Martin Kryštofovo mumlání: "Spi nebo tě zabiju!" jakož i Tonyho odpověď: "Uhlí a oříšky jsou přece nekompatibilní, ty vole!"
V půl deváté Kryštof konečně nevydržel slovní útoky a rovněž pozvedl své tělo z lůžka. Protáhl se, nakopl smějícího se Tonyho a na poznámku: "Česťo, včera jsem ve výtahu potkal Palacha a ten povídal, že byl v kostele a zahořel pro víru." obdržel tradiční výtku: "Hoši, hoši!"
Po stručné ranní hygieně nastal problém, co s načatým dnem. Nemístné myšlenky, zda by nebylo na místě připravovat se, když termín Kryštofovy a Tonyho zkoušky připadá již na zítřejší datum, utnul vřítivší se Johan a jeho výkřik: "Lahváč konečně dorazil! Jdeme pít!"
"Fajn, beru! A kdy?" vyzvídal Kryštof.
"Neblbni, dneska se musíme ožrat s doktorem z katedry, aby nám to namazal." brzdil nadšení Tony.
"No jak chcete. Budeme v Grandu," odtušil Johan a zmizel za dveřmi.
Do studovny odcházející Čestmír v duchu zalitoval, že ve vědecké knihovně nelze nocovat.
"Nazdar, Rudo!" pozdravil Tony ve dvě hodiny odpoledne v kabinetu doktora Čermáka.
"Těbůh, hoši, sedněte a chvíli počkejte, musím zkontrolovat, jestli šel už Džejdý domů," odvětil oslovený a zamířil na chodbu.
"To zas bude zkouška," ušklíbl se Kryštof a vylovil z tašky láhev.
"Tak už je pryč," hlásil vracející se doktor.
"Tak se posaď, máme pro tebe pozdrav z Valašska," prezentoval Tony láhev slivovice.
Ta ovšem byla pouze litrová a tak po necelé hodině nebylo co pít.
"Kluci, tamhle naproti fakultě se prodává sudový víno, skočte tam, mám tady plastový flašky," nastínil doktor pokračování.
Jak pravil, tak se i stalo a za dvacet minut byly čtyři litry červené tekutiny na stole. Neznalý příchozí by v té chvíli již jen s obtížemi rozpoznal, že je ve vědecké pracovně. Prázdné i plné sklenky, vzduch připomínající smog ve smrtelné koncentraci a u stolu trojice postaviček připomínající tři krále slavící narození čtyřicátéhošestého bratra Ježíše Krista.
Před osmou hodinou večerní se doktor vztyčil a upozornil oba společníky: "Za chvíli se zamyká fakulta. Co s tím uděláme?"
"Vyrazíme někam, kde mají zavíračku pozdějc!" vyřešil problém Tony.
"To nejde, manželka čeká a poslední vlak jede za hodinu."
"Nesmysl," zbystřil pozornost Kryštof. "Žena ti neuteče a přespat můžeš u nás na pokoji."
"Vážně? To je perfektní!" neskrýval doktor radost.
Když hodinu po půlnoci dorazili na kolej a doktor se bez většího převlékání složil do Kryštofovy postele, netajil se Tony spokojeností: "Ještě nikdy jsem neměl zkoušku jistou už den předem, ale tohle vidím jako tutovku!"
"Já taky," přikyvoval Kryštof. "Ale teď jdeme taky chrnět, protože zkouška v nepřítomnosti z důvodu kocoviny, to by mohlo i na naší fakultě trochu vybočovat z normálu."