Thomas van Trolleybus

UNIVERZITA BLBŮ

 

 

Kapitola XXX

 

 

Ráno bylo kruté. Kryštof se jen ztěžka rozpomínal na včerejší noční návrat z diskotéky, při němž Marek naštěstí prokázal nečekanou vitalitu a bez problému doškobrtal až do hotelového pokoje, kde se zřítil na lůžko a poznovu usnul. Až nyní si Kryštof povšiml, že se večer nestihl ani vyzout.

 

Podíval se proto raději na druhou stranu, kde do peřiny těžce oddychoval Tony, evidentně účastný na jiný pařbě předchozího večera.

 

"Hade," zacloumal z postele visící rukou Kryštof. "V kolik odjíždíme?"

 

"V osm, vole," zamumlal probuzený.

 

"Já jen, že je osm deset."

 

"No nazdar!" vyletěl Tony zpod přikrývky. "Vždyť doktor slíbil pokutu jednoho panáka borovičky za každou minutu zpoždění při odjezdu!"

 

"Fajn, tak platíme flašku," ozval se Marek.

 

Tony se mezitím již vyřítil na chodbu směrem k toaletě a téměř srazil spěchajícího docenta Luďka. Ten se při pohledu do čerstvě probuzeného pokoje rozesmál: "A já měl strach, že budu poslední a budu platit!"

 

Nástup o dvacet minut později se kupodivu obešel bez větších námitek zbytku exkurze. Bylo patrné, že i jiné skupinky slavily poslední večer a dobrá polovina přítomných již opět dřímala. Doktor Rudolf vytíral z podlahy autobusu pivo, které si po ránu otevřel pro zlepšení rovnováhy, ale o které přišel pro neuvěřitelný třas v pažích.

 

Když se vozidlo konečně rozjelo, naklonila se ke Kryštofovi přes sedadlo Ilona: "Poslechni, až budeš příště s někým tancovat, neopírej si mu hlavu o čelo jako včera. Mám úplně ztuhlý krk."

 

"Jak poroučíte, barone," odvětil oslovený a zmizel v hlubinách posilujícího spánku.

 

 

Probudil se až při celní kontrole, ale citlivé nozdry pasových úředníků zřejmě příliš trpěly v alkoholovými výpary prosáklém prostoru autobusu a tak veškeré formality začínaly i končily bleskovou kontrolou podobnosti fotografií v pasech a jejich majitelů.

 

Vůz se po několika minutách rozjel a Kryštofovi začínalo být nesmírně líto, jak rychle se blíží konec poslední velké společné akce, která svým průběhem dokonale podtrhla celé vysokoškolské studium a jejíž delirické následky v lecčems nápadně připomínaly pocity z dosavadního studia…

 

 

Kapitola 29.          Kapitola 31.