Thomas van Trolleybus
UNIVERZITA BLBŮ
Kapitola XXXII
"Já bych píchal, až bych brečel," prohlásil Mrazík při vstupu na pokoj 813.
"A proč to říkáš zrovna nám?" zeptal se Kryštof. "Vypadáme snad jako ta prvačka, cos' ji dupal včera?"
"Tak z toho si nedělej srandu, to byla kunda k neroztrhání..."
"Ale no tak!" ozval se od svého stolu Čestmír, jenže Mrazík se nedal rušit: "Takovou díru jsem snad ještě neviděl. To se muselo vidět zblízka, tak jsem..."
"Tak jsi vzal můj holicí strojek a vyholil ji. Jám tam mám značkového Wilkinsona a on si tím holí ženskou, debil!" ozval se ve dveřích stojící Kocour.
"Mrazíku, tebe kdyby chtěl někdo schematicky nakreslit, tak by mu stačilo namalovat velkýho ptáka," ozval se Martin.
"Ale já takovej dřív nebyl, to až ta vysoká škola."
"Nechceš nám tady snad tvrdit, žes' byl na gymplu nevinný hošík?"
"No to byl! Na začátku prváku na vysoký jsem byl panic. Pak teprve přišla ta první. Vzpomínám na ni dodnes, takových jsem moc nezažil. A od té doby to jede. No řekni sám," obrátil se Mrazík ke Kryštofovi, "viděl jsi někdy někoho, kdo by jich ojel víc než já?"
"Neviděl," přiznal Kryštof. "Akorát je mi záhadou, jak je vždycky dokážeš tak bleskově zpracovat. Já na to samý obvykle potřebuju asi tři roky."
"Tajemství, hochu. Ostatně, jak si myslíš, že jsem sbalil Moniku? Totálně našrot a uviděl jsem stůl plnej bab. Tak jsem si tam přised a vidíš - nejdřív mě vyhazovaly a za chvíli jsem ji měl." Mrazík se vítězně usmál a zmizel za dveřmi.
"Ten by si rovnou měl dát inzerát na nástěnku pro první ročník: Deflorace a průběžné protažení provádí Jiří Zíma - pokoj 815," pronesl znechuceně Kocour.
"Jo, a pod to ještě dodatek: Provoz non-stop, nejpozději patnáct minut od zavolání," poznamenal Martin.
"Pánové, myslím, že kdyby měla každá, ve které si ho Mrazík omočil, zčernat, tak to tady můžeme přejmenovat na koleje Nelsona Mandely," zvedl oči od novin Robin. "Maminka je v domnění, jak neudělala dobře, když dceru dostala k přijímačkám a na vysokou, a tady ji při první příležitosti ojede takový prase."
"Ale víš co je zajímavý? Že ještě nikdy nic nechytil."
"Blbci mají štěstí, no. Ale na druhou stranu, vždyť je to pořád stejný."
"Jo? Tak to ti někdy připomenu," smál se Martinovi Kocour.
"Co na to říkáš?" otázal se Kryštof Čestmíra, když na pokoji osaměli.
"Radši nic," odvětil oslovený.
"To se nedivím, když nepoužíváš sprostá slova," pomyslel si Kryštof.