Thomas van Trolleybus
UNIVERZITA BLBŮ
Kapitola XXXIII
Trip byl zcela mimo reálný svět. Seděl na dlažbě balkonu a zíral ztuhle do nebe.
"Ten zase vypadá," ohodnotil Kryštof jdoucí si s Tonym zapálit na čerstvý vzduch.
"Co mu je?" divil se Tony.
"Ty ho neznáš? Tomu tady nikdo neřekne jinak než Trip. Je o dva roky mladší než my a nějakým podivným způsobem prolezl až do třeťáku, ačkoliv ho potkávám většinou v takovémhle stavu."
"A to nikomu nevadí?"
"To víš, že vadí. Ten blb se sjíždí tripem a když je náhodou při smyslech, tak aspoň hulí marjánu a chlastá. Když sem přijdeš a ucítíš trávu, tak máš stoprocentním jistotu, že ho někde najdeš sedět, balit nový cigáro a přitom hulit to předchozí."
"A to s tím nikdo nic nedělá?"
"Kdo by s ním asi tak co dělal? Je vidět, že nebydlíš na koleji. Nás to až tak nesere, pro Správu kolejí je jednodušší buzerovat ty, co si schovávají prázdný lahváče pod postelí, a policajti? Koleje jsou akademická půda a než by se sháněli s povolením vstupu, tak na to kašlou. Víš jak dopadli, když chytali Máru."
"Kterýho?" divil se Tony.
"Tys' neslyšel, jak Kocoura a Johana vyloučili z kolejí na zbytek školního roku?"
"Kocoura? A kdy?"
"Jak jsme se připravovali na zkoušku u Rudy."
"Připravovali? Myslíš, jak jsme se nejdřív den předem všichni tři ožrali přímo na katedře, začali si tykat a potom ještě dojížděli to víno tady? To byla fakt příprava, když jsme k němu pak ráno šli na zkoušku ještě nalití, stejně jako zkoušející."
"No byla, hochu, byla. Na tu nezapomenu. To bylo poprvé a myslím, že i naposled, kdy můj zkoušející spal noc před zkouškou v mý posteli, zatímco já v Česťově a ty, jako další zkoušenej, na zemi ve spacáku."
"To byla dobrá zkouška, já nevěděl ani slovo."
"Já taky ne, takže mi to nedalo a ve dvě ráno jsem se na chvíli šel učit na chodbu. Tak si tam sedím v kuchyni a najednou jde kolem dveří Kocour. Tak povídám: Co tady blbneš takhle v noci? On se ani neotočil, šel dál a najednou - tři kroky za ním prošli dva policajti v uniformách, člověče! Já čuměl jako puk, za chvíli šli všichni zase zpátky a až odpoledne, tos' už odjel domů, jsem zjistil, vo co vlastně šlo. My jsme je ten večer potkali u parku, jestli si vzpomínáš."
"Jo, byl tam Kocour, Johan a nějakej třetí maník."
"A to byl právě Mára. Dělal tenkrát městskýho policajta a přijel se podívat za Johanem. Samozřejmě se s Kocourem pekelně ožrali a když už se vraceli, potkali nějakýho Araba s bílou holkou. Johan byl ve formě, takže se neudržel a když je míjeli, prohlásil, že nechápe, jak si nějaká ženská může nechat protahovat díru jenom kvůli blbejm dolarům. Arab to pochopitelně slyšel, tak vyletěl, shodil sako a chtěl se začít prát. Mára ovšem nezaváhal, vytasil bouchačku a že vystřelí, jestli Arab okamžitě nevypadne. Jenže ten se nedal, skočil po Johanovi a ten ho hodil do křoví. To Araba pochopitelně rozzuřilo ještě víc, vyletěl z keřů, jenže Mára už neváhal a vystřelil mu nad hlavu. Kocour na to vzpomínal, že netušil, jak rychle umí takovej barevnej utíkat. Jenže Arab doběhl k nejbližší budce a zavolal policajty a ještě ke všemu z tý budky viděl, na kterou kolej ti tři jdou. Takže si pro ně poliši dojeli až do pokoje, jenže našli jen Johana a Kocoura, protože Mára vytuhnul někde na záchodě. Znova už na koleje nemohli a tak se vrátili až v šest ráno s povolením rektorátu k prohlídce a kdyby Mára tolik nevypil, tak ho nikdy nenašli. Jenže on i ráno sotva chodil a potkal se s tím Arabem a policajtama u vrátnice. Tudíž Johana a Kocoura vyloučili z kolejí a Mára má na krku soud za výtržnost."
"Pravdou je, že tohle přehnali."
"Možná, jenže víš, co je lepší? Představ si, kdyby Máru nechytli hned u vchodu, tak prohledávali pokoje a kontrolovali, kdo tam spí. A co by asi tak našli u nás? To by vstoupilo do dějin, protože nechat přespat načerno kámoše, to tady dělá kdekdo, ale nechat načerno přespat učitele, to by byla opravdu novinka. No, a abych se vrátil k Tripovi: to byl tenkrát první a poslední případ, kdy se policajti na koleji objevili, takže tady ten vůl může klidně ležet dál, dokud si toho jednou nevezme moc."
"A myslíš, že ten Arab vážně platil v dolarech? "
"Kdysi se s tím chlubila Ema, jenže tý když objednáš panáka, tak ti nejdřív dá a pak bude vypravovat cokoliv."
"Kde bydlí," vyptával se Tony. "Na jednoho panáka ještě mám."
"Ty si nedáš pokoj, co? Jít do postele z Emou, to si radši sedni k Tripovi. Spíš budu věřit, že má čistou stříkačku než že Ema nemá žádnou nemoc."
O několik dní později se ukázala správnost Kryštofových úvah. Trip v silně podnapilém stavu kombinovaném s nezjištěným narkotikem usnul uprostřed náměstí a byl policejní hlídkou převezen k vystřízlivění na záchytnou stanici.
Po propuštění a zaplacení nemalého finančního obnosu za nechtěný nocleh se zařekl, že již nikdy nebude pít a fetovat jinde než přímo na koleji, což také nadále úspěšně dodržoval.