Thomas van Trolleybus

UNIVERZITA BLBŮ

 

 

Kapitola XXXIV

 

 

Pátého června skončilo dramatické napětí státních zkoušek. Ti, kdož je vykonali úspěšně, chystali se oficiálně převzít tituly, ostatní se domlouvali na náhradních a opravných termínech. Kryštof seděl v klubu a přemýšlel, proč vlastně téměř dobrovolně opakoval ročník a zda by nebylo výhodnější rovněž ukončit studium co nejdříve. Nakonec došel k názoru nelitovat přidaného roku mládí, i když vyváženého rokem nutnosti navštěvovat školu.

 

U barových židlí se objevil Marek: "Co tady děláš, ty dneska nepaříš?"

 

"Ono se dneska paří?" divil se Kryštof.

 

"No jistě, někde to už dávno jede, jenže já nevím kde."

 

"Já taky ne. Sedni tady, pokecáme."

 

 

"Tak kdo na mě počká?" zeptal se Kryštof, když Marek dosedl.

 

"Dost lidí, minimálně Tony. To víš, ne?"

 

"Jo, on tam přece vůbec nešel. Má práci a kašle na státnice."

 

"Ten se uživí i bez státnic - jako komik."

 

"Poslechni, když už o něm mluvíme, máš taky občas dost blbej dojem, že jsme si z něj dělali srandu přes všechny slušný meze?"

 

"Mám, člověče. Ale jak mu to říct... Přece za ním nejde přijít: Tony, sorry, byly to debilní vtipy, ale my tě stejně máme rádi."

 

"Zkrátka je to fajn člověk a my z něj dělali blba, jak je jen to šlo."

 

"Já myslím, že to bere. A taky mám dojem, že se s ním nevidíme naposled. Bude přece letos nějaká letní akce?"

 

"Jistě, už to mám v počítači, akorát vytisknout a rozeslat pozvánky."

 

"Takže se s Tonym ještě uvidíme a zavzpomínáme na ty naše dokonalý hovadiny za posledních pět let. A je nutno uznat, že Tony se na nich nemalou měrou podílel."

 

"Já si vzpomínám, jak tenkrát poslal Jiřkovskýho na neexistující seminář a ten se pak byl vyptávat až na děkanátu, kde se má vlastně hlásit. Pak honil Tonyho po chodbě a mlátil ho indexem."

 

"To ještě nic není proti tomu, co provedl Mírovi na chmelu, tos' tam tenkrát nebyl. Bydleli jsme na kolejích a to se ví, že se každý večer chlastalo jako o život. Míra se jednou v děsným draku vrátil asi v jedenáct a sotva trefil do postele. Stihl si ovšem ještě před vytuhnutím nařídit budík a Tony to viděl. Takže mu posunul ručičky a když budík začal za hodinu zvonit, vytáhl Míru z postele, že je nejvyšší čas, jelikož dole u vrátnice čeká autobus. Míra byl pochopitelně ještě úplně našrot, takže si ani nevšiml, jak je venku pořád tma, a za chvíli bušil na vrátnou, ať mu okamžitě otevře dveře, protože na něj venku čeká bus a on musí jet pracovat. Vrátná chvíli nevěřila vlastním očím a kdyby Míru neodvedli zpátky na pokoj další lidi, co se vraceli z hospody, asi by zavolala záchytku."

 

"Tak to je typicky Tonyho akce."

 

"Ovšem tenkrát to vypadalo celkem normálně, protože se dělaly horší věci. Primitiv kupříkladu jednou přišel a místo, aby spadl na vlastní postel, zřítil se ke Slávovi a okamžitě ho poblil. Sláva vyskočil, vytáhl Primitiva za límec a takovou mu střelil, že ten propadl skrz sklo ve dveřích a zůstal viset přes rám. Já v tu chvíli už viděl, jak mu taháme ze žaludku střepy, co uvízly v rámu, jenže když jsme se toho blba pokoušeli opatrně zvednout, tak vstal sám a povídá: Už mě nechte konečně spát. A ustlal si v koupelně."

 

"Jak vlastně skončil Primitiv?"

 

"Vyhodili ho po prváku, protože tak dlouho odkládal termín z geometrie, až zbyl na ten úplně poslední, na který mohl jít neomezený počet lidí. Jenže tohle udělal kdekdo a pak tam bylo asi šedesát přihlášených. Docentka se pochopitelně nasrala, protože na předchozí termíny vždycky přišli tak dva nebo tři zájemci, a oznámila, že když je tedy šedesát přihlášek a ona bude zkoušet šest hodin, tak má každý šest minut, aby ji přesvědčil o svých znalostech. Tenkrát skončilo asi třicet lidí a mezi nimi i Primitiv a Sláva."

 

"Zkouška za šest minut, co bych za to nejednou dal..."

 

"To já taky, ale tahle byla bez opravných termínů."

 

"To byl děs, to je jasný. Na druhou stranu, já zažil taky zkoušky, kde jsem jich potřeboval pět."

 

"To já taky. To považuju za vůbec největší pitomost, nějaký omezený počet možností. Stejně polovina učitelů nezapisovala, když člověka vylili. A pak zase bylo několik, kteří sebrali termín a jeden se pak klepal strachem, aby nevyletěl definitivně."

 

"V tom byl expert Hakl, ten pro jistotu nechtěl dávat ani zápočty."

 

"O tom jsem slyšel, to je prý úžasná kreatura."

 

"Kurva je to. Angažuje se v charitativních akcích a nutí studenty, aby se zúčastnili taky. Druháci mi vyprávěli, jak jim dal na vybranou - buď psát závěrečný test, který rozhodne o udělení zápočtu, anebo půjdou dobrovolně darovat krev a dostanou zápočet okamžitě."

 

"To snad ne..."

 

"Ale jistě! Toho hajzla nemá nikdo rád, snad s výjimkou těch, co ho drží na katedře. A nejhůř na tom byl Borja. Ten se dostat Haklovi do ruky, tak nikdy nedostudoval. Naštěstí Borja skončil dřív, než tenhle šílenec začal učit."

 

"A proč se tak nesnášeli?"

 

"Hakl byl Borjovi fuk, ale obráceně to rozhodně neplatilo. Kdysi se Borja ožral a vyprávěl, že se znají z gymplu. Hakl prý byl vždycky šprt a hrozně se vytahoval jak známkama, tak i dobře situovaným příbuzenstvem. A jednou, když jen tak z fóru roztrhal spolužákovi tahák, se jich pět domluvilo, zatáhli Hakla na záchod a tam ho seřezali, co se do něj vešlo. Jenže to udělali chytře, protože tři ho drželi, další dva mu stáhli kalhoty a napráskali mu na holou prdel kusem kabelu, co někde našli. Byl z toho průšvih jako vrata, jenže třídní zřejmě neměl mazánka v lásce a tak při výslechu před celou třídou chtěl vidět způsobená zranění. Hakl se ovšem styděl vystrkovat zadek, takže nakonec dostal jen jeden z těch pěti třídní důtku, protože ještě sám iniciativně nakopl Hakla zepředu mezi nohy a tohle zranění už třídní vidět nechtěl."

 

"Tím se ovšem vysvětluje, proč se místo na ženský vrhnul na vědeckou dráhu."

 

"Určitě. A ještě líp se tím vysvětluje, proč při hodinách, místo aby seděl za katedrou, celou dobu skáče po třídě."

 

"Jasně, na zjizvený prdeli se sedí dost zle. Jak to ale poslouchám, mám dojem, že ho tím kabelem měli přetáhnout i přes hlavu. Třeba by z toho zblbnul a nesmrděl na univerzitě."

 

"Ted už je ti ovšem, doufám, jasný, proč Borju nesnášel na život a na smrt. Víš co, " povzdechl si Kryštof, "budeme radši chlastat. Protože při pomyšlení na Hakla mám chuť vzít řádnou zásobu kabelů a vyrazit na fakultu."

 

 

Kapitola 33.          Kapitola 35.